Všiváctví nynější maločeské společnosti bylo v předvečer 19. výročí Velké listopadové sametové kontrarevoluce vpravdě dojemně přesvědčivě prokázáno v souvislosti s hysterickým článkem rádoby historika Bc. Adama Hradílka, takto »vědeckého« pracovníka Ústavu ztráty paměti národa, v časopisu Respekt (vzhledem ke stylu informací v článcích by se měl spíše jmenovat Despekt).
Snaživý bakalář při svém »badatelském« úsilí našel v policejních papírech strážmistrovskou zprávu o údajném ohlášení pobytu jistého neznámého muže na studentské koleji údajně studentem Milanem Kunderou (který se později stal uznávaným českým - dnes už i francouzským - spisovatelem).
Bc. Hradílek, třímající vítězoslavně vyhrabaný papírek policejního hlášení, zcela zapomněl na pravidla historické práce při bádání o minulosti a hned bez cavyků to mrsknul do - dle něj renomovaného - časopisu. Ze světodějného historického objevu se stala pouze zapáchající prskavka, která navždycky zesměšnila dotyčného bakaláře. Takže člověk si klade otázku, zdali uvedený akademický titul je odvozen od slova bakalář anebo od jiného slova na b. Hlavně, že se naše veřejnost dozvěděla o badatelské úrovni mohutně státně dotovaného Ústavu ztráty paměti národa.
Nejzajímavější je, že hlavním objektem bakalářova hysterického výzkumu bylo pouze Kunderovo údajné udání a nikoliv zločinná činnost dotyčného nového obyvatele studentské koleje. Dotyčný pán přece byl zběhem z československé armády, který po přeřazení z letectva k pěchotnímu pluku v Plzni prostě zdrhl do západního Německa, kde tamějším tajným zpravodajským službám vyklopil informace o stavu našeho vojenského letectva a pak ještě jako agent-chodec přišel zpět do naší republiky provádět špionáž. Tedy normálně muselo jít o zběhnutí, velezradu a špionáž. A to se trestá všude ve světě. Ovšem z pokřiveného hlediska bakalářova Ústavu byl dotyčný host studentské koleje přece neohroženým bojovníkem za svobodu.
Celá ostudná kampaň proti spisovateli Milanu Kunderovi ukazuje trapnost nynější politické scény v kapitalistickém Česku. Milan Kundera nemá zapotřebí se nikomu za něco omlouvat. Čtenáři jeho knih mohou s něčím souhlasit a s něčím zase ne. To je věc názoru. Každopádně je však nutno souhlasit s tím, že je to významný český - a nyní i francouzský - spisovatel, na kterého by jeho česká vlast měla být hrdá. Ve svém románu Žert Milan Kundera vpravdě mistrovsky vystihuje politické poměry na vysokých školách v první polovině padesátých let a ukazuje bezcharakterní politické hochštaplerství různých těch »Zemánků« (stranický předseda studentů Pražák Zemánek vždy šel s dobou, přesněji řečeno podle větru, odkud fouká - nikdy sice nebyl na Moravském Slovácku, ale v prvomájovém průvodu si hrál na šohaje, na rodilého Moravského Slováka). Můžeme se jenom dohadovat, kam to v současných poměrech Kunderův Zemánek dotáhl, zdali z něj dnes není nějaký rozhodný antikomunistický štětináč.
Spisovatel Milan Kundera prý nerad jezdí do své vlasti. Popravdě řečeno se mu člověk ani nemůže příliš divit.
Autor: JOSEF POLÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |