Poněkud roztodivný název vetknutý do záhlaví rozpustilého povídání nakonec nemusí být zase tak vzdálen od skutečnosti. Vždyť až po mnoha letech jsem poprvé v projevu našeho prezidenta uslyšel pro něho nová slova o tom, že humor a ironie jsou nám vlastní. Nejsem si však zcela jistý, zda řečník myslel i na sebe. Stalo se tak při slavnostní řeči k 90. výročí vzniku samostatného Československa. Přicházející nový a zaručeně pohodový letopočet tluče na vrata a silvestrovské veselí může začít. I s následnou kocovinou.
Silvestr buď pestr, byl před mnoha lety název nevážného rozhlasového pořadu pod taktovkou již zesnulého baviče Jiřího Štuchala, který dokázal potěšit posluchače toužící po hřejivém lidském humoru.
Rovněž křest spojený s autogramiádou knížky úspěšného autora bývá propojen s očekáváním. Pravda, doba zdrsněla a jeden už neví, čemu se smát dřív. Těžko předvídat, jak se ujme nový zvyk střílení při autogramiádách, když policie neprůstřelné vesty zatím ještě nedala ještě do frcu za nějaký ten úplatek a nepořídila si lepší. Nakonec při dojíždění a honění všelijakých silničních parchantů v jejich bytelných sporťácích se opravdu mohou hodit. Bohužel...
U knihkupců jsou už také běžné elektronické kontroly; sice zatím jen ohledně krádeží, ale na nějakou tu pistolku a trhavinu v aktovce by se tak mohlo přijít ještě před vlastní autogramiádou. Ta totiž bývá místem pro setkání přátel, knihomolů i sběračů podpisů. Každý autor knihy nebývá současně prezidentem, a tak postrádá možnost ve svém volném čase objíždět či oblétávat zeměkouli, aby netrpělivým čtenářům mohl své dílko předvést až za Atlantikem - planeta vyhlíží modře a ne jinak! Kdyby náhodou někdo chtěl ještě cosi vědět, byť by to byl i deprimující a laicky rozhodující Ústavní soud, ať mi položí otázky a já na ně odpovím, kvůli tomu jsem sem přece do Brna přijel....
Psychologové mají své pojmenování pro člověka, který prahne a touží objevovat se na veřejnosti, aby se permanentně zviditelňoval, upozorňoval na svou výjimečnost a jedinečnost názorů naprosto, ale naprosto na vše. Nakonec už kdysi před léty jedna autogramiáda v bývalém Arbesově knihkupectví na Smíchově lehoučce signalizovala zmíněný postřeh mužů vědy. Byl to tenkrát ministr financí a nikoliv prezident, který odmítl vtělovat podpisy do knih v místech, kde se autogramiády vždy konaly. On musel být vidět, a tak mu z knihkupectví vynesli stůl k podpisování na chodník. Ještě se stačil zeptat, co bylo podniknuto pro propagaci...
Hradní klimatolog, dendrolog, odhazovač novinářova mobilu, nesmlouvavý debatér s rozhodčími košíkové, se ve žhavé současnosti proměnil u Ústavního soudu v podivujícího se právníka nad jakousi smlouvou, která by podle něho měla změnit vnitřní poměry v zemi. Ještě před nepřijetím či přijetím stejné smlouvy proběhlo v naší zemi změn až příliš. V jihočeské Sušici si po 170 letech už ani neškrtnou, ve sklárnách zůstane sklo jen v oknech, místo obinadel se bude na hlavu přikládat už jen studený ručník, z prázdných hal cukrovarů se to těžko Evropě osladí... Ironie a humor je nám vlastní, sdělil pan prezident. Určitě to nebude tak zlé, neboť vše chybějící nám zajistí dovoz. My už nic dělat nemusíme, jak nám po sametovém závanu větru radili z venku - oni nám prý vše dovezou. Pro ekonoma, i když už v penzi, problém rovnající se prkotině...
V naší historii se prvně přihodilo, že se v listopadu hlava státu nezmohla na položení ani malinkaté kytičky, třeba v Ječné ulici k desce studenta Jana Opletala, kterého zde v roce 1939 zasáhla střela německého okupanta. Nabízela se mnohá místa jiná...
Býval to šašek, kdo jediný mohl vladaři sdělit pravdu. Někdy ovšem král šaška nakopl a poté zazněl zvuk rolniček. Zvonila hloupost a pravda současně. V největším knihkupectví ve střední Evropě proběhlo zatím pět prezidentových autogramiád knih s názvy Rok první, druhý... pátý, což koresponduje s roky výkonu státní funkce. Ani zde podepisování knih neproběhlo tam, kde bývá zvykem, nýbrž za sklem výlohy. Z chodníku Václavského náměstí je totiž lépe vidět, kdo podepisuje.
Humor bývá zbraní a současně jedinou obranou slabšího. A pak, člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí. Alespoň tak nějak přibližně se nechal slyšet spisovatel Karel Čapek. Promluvit lze i pomocí slov, která se mohou nakupit do knižního svazku. Objeví se třeba chápající nakladatel, za komínem po léta ukrytý poklad a najednou se blíží autogramiáda. V éteru už nějaký čas slýchám píseň: Pane prezidente, vždyť vy všechno víte a každému poradíte... Někdo k jejímu vzniku musel dát podnět. Takže teď už jen postačí nevztekat se, brát vše okolo sebe s humorem, který je nám vlastní. Upřímný úsměv lidské tváři moc sluší, takže silvestr buď pestr!
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |