Píšeme si
Jsou tomu asi tři měsíce, konečně jsem se pustil do čtení obsáhlé knihy Vladimíra Justla Ozvuky času. Stálo to opravdu zato. Autor dosáhl, alespoň u mne, toho, co si jistě nepřál. Hodlal jsem své dojmy uložit do lhostejného zapomnění a tak jsem reagoval pouze tím, že jsem poslal Milanovi Blahynkovi email, že bych si s ním rád o autorovi a jeho knize popovídal. Potkali jsme se v Literárním klubu v Olomouci, ale na rozhovor nebyl čas. A již není třeba o něj usilovat.
Stačí mi krátká poznámka v Obrysu-Kmeni č. 46/2008 Paměť osobní zkušenosti, abych pochopil Blahynkovu velkorysost, profesionalitu, ale hlavně lidství. Jsou to vlastnosti, kterých se dobrovolně zbavil Vladimír Justl. Diví se, například, domnělé snaze Milana Blahynky utajit před ním svou návštěvu kostela. Moje maminka byla křesťanka, otec komunista a žádný z nich neměl potřebu to tajit. Vycházeli spolu a se světem, ve kterém žili, v lásce a bez konfliktů. Nikdy jsem nezaznamenal sebemenší rozpory, otci nikdo nic nevyčítal.
Vladimír Justl citoval jméno Milana Blahynky skoro ve dvaceti případech, marně hledal nějaké jeho vážné provinění a když nenašel, uchýlil se jen k vyslovení lítosti nad jeho nesprávnou ideovou orientací. Nedivím se mu, takových je zapotřebí na všech frontách.
Kniha Vladimíra Justla (ne ve všech statích) je prosycená zlobou, pohrdáním až nenávistí a mne to naplňuje radostí. Nenávist je určitá forma prezentace důležitého citu. Svědčí o tom, že její nositel oceňuje něco, čemu odmítá porozumět. Více by vadila lhostejnost. To je postoj, jenž potvrzuje bezvýznamnou situaci. A v takové se ocitá dosti často Vladimír Justl se svými názory na minulost světa, kterou i on, ať chce nebo ne, pomáhal svým významným vlivem do určité míry formovat. Je-li, dle jeho názoru, básník Ivan Skála (Karel Hell) špatný jen proto, že viděl svět trochu jinak než Vladimír Justl, pak rádoby filozofické, velmi povrchní závěry pana Justla jsou silně slaboduché. Pokud chce osobnost Ivana Skály označit výchozí číslovkou nula, pak by měl mít starost zejména o to, aby se on sám nedostal do záporných čísel. Vlastní vinou, protože Milan Blahynka ani Karel Sýs jeho zásluhy o českou kulturu nijak nezpochybňují.
Dávám plně za pravdu Karlu Sýsovi (v jeho článku Tomu špinavýmu Brechtovi...), ale divím se mu, že mu stálo zato plýtvat energií na tak obsáhlou odpověď. Chtělo by to více "špinavé" lhostejnosti.
Je mi vás líto, pane Justle, takovou tečku za životem jste si neměl zapotřebí dělat. Copak vám nedošlo, že kdyby se váš velkorysý spolužák Milan Blahynka snížil k něčemu podobnému jako vy, tak by vám na vlastní obhajobu nestačilo několik životů?
Autor: JAROSLAV VÁŇA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |