Z třebíčského Vydavatelství Akcent se na knižní trh dostala kniha (2008, 356 s.) komentovaných rozhovorů s Dagmar Součkovou a s dalšími pamětníky Luboše Y. Koláčka, nazvaná VZPOMÍNKY NA LUDVÍKA SOUČKA. Hned v úvodu autor sděluje, proč "nás zajímá" právě Ludvík Souček (1926-1978): ačkoli se nedožil dlouhého věku, jeho vydané dílo (a zdá se, že i rukopisné) je neobyčejně rozmanité - zanechal po sobě desítky knih. V autorských začátcích se zabýval maňáskovým divadlem, pak přešel do sféry fotografie, překládal a upoutaly ho i vědeckofantastické náměty. Koláčkova kniha i toto všechno postihuje, ale zaměřuje se spíše na to, jaký byl vlastně Dr. Ludvík Souček člověk. Proto jsou na stránkách knihy uváděny vedle životopisných údajů i vzpomínky lidí Součkovi nejbližších, zejména jeho manželky Dagmar Součkové, důvěrně zvané Dulinka.
Dr. Ludvík Souček byl vystudovaný zubní lékař, životní vlny ho zanesly v 50. letech i do Koreje a vůbec na Dálný východ, v armádě dosáhl vysoké hodnosti podplukovníka. V knize vzpomínek se vyskytne i zajímavý detail, když se připomíná, že "padl do oka" ministru národní obrany Martinu Dzúrovi a že mu spravoval zuby. A vlastně že i toto byl počátek, od kterého mířil Ludvík Souček strmě vzhůru. Vzpomínání "Dulinky" je doplňováno vzpomínkami dalších lidí, kteří se s ním znali nebo i spolupracovali: Pavel Toufar, Pavel Weigl, Ondřej Neff, Jan Bauer, Marcel Pok a Václav Junek.
Dojímají svědectví o tom, jak se léčil, protože byl stižen několika vážnými nemocemi, jak pracoval, ale také jaký měl poměr k soudobé politice a politikům. V povídání druhém a třetím se dozvídáme mnohé o jeho rodině a o vztahu ke komunistické straně. Dagmar Součková se v této souvislosti zmiňuje o prvních poválečných letech, kdy se Ludvík Souček stal členem KSČ, v době, kdy komunismu všichni věřili a jako mladí chodili na ty brigády. Pak ale nastala deziluze, ale sám Ludvík Souček prý ze strany nevystoupil. Autorka rozhovorů dává na vědomost své postoje, když píše, jak "komunisté diktátorsky ovládli celou zemi s monumentální podporou sovětského bratra". Zmiňuje se i o dalších Součkových přátelích, mj. o malíři Kamilu Lhotákovi, Miroslavu Vášovi a dalších.
Prokoušeme-li se obsahem, na str. 356 najdeme snad vysvětlení příčiny, proč právě třebíčské Vydavatelství Akcent se zaměřilo na Dr. Součka: má exkluzivní smlouvu na jeho dílo a již vydalo bohatě ilustrované Tušení stínu (2007), Otazníky nad hroby (téhož roku) a v okamžiku uzávěrky této knihy je v tisku Tušení souvislosti. Jsou to tituly, o nichž se pracovníci nakladatelství domnívají, že budou na knižním trhu úspěšné.
A závěrečná kapitola - Dodatek (od str. 310) je vlastně rozšířeným slovníkovým heslem o autorovi i s přehledem jím napsaných titulů, vydaných nejen u nás, ale i v překladech do jiným jazyků. Přesvědčivě ukazuje, že Ludvík Souček byl vynikajícím reprezentantem české literatury faktu i science fiction.
Autor: JOSEF BÍLEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)