Nastala doba pro návrat Karla Marxe,
říká spisovatel José Saramago
V roce 1998 portugalský spisovatel JOSÉ SARAMAGO obdržel Nobelovu cenu. Krátce předtím vyšla jeho kniha Město slepců. Jde o vyprávění o neznámé a nevyléčitelné epidemii, která vyústí do masové slepoty lidí. Pro epidemii je specifické, že její oběti neprojevují sebemenší schopnost vzájemné solidarity. Osleplí jsou umísťováni do rozlehlé opuštěné nemocnice pro slabomyslné. Zpočátku se nemocní navzájem bijí, aby se postupně znepřátelili do takové míry, že se podobají smečce vlků. Tuto negativní utopii zpracoval brazilský režisér Fernando Meireles do filmové podoby. Snímek nese název Boží město...
Spisovatel v současnosti žije ve skromném domě na předměstí Lisabonu, kde se uskutečnil tento rozhovor, ve kterém vysvětluje některé své tvůrčí ideje a obhajuje, proč se stal komunistou a uvádí, že věří ve světovou apokalypsu podle proroctví apoštola Jana. I když některá jeho stanoviska bývají předmětem kritiky komunistické strany, spisovatel Saramago patří k nejpopulárnějším komunistům v Portugalsku.
Pane Saramago, vy jste jako marxista veliký pesimista. Marxisté takoví nejsou. Váš obraz člověka je v rozporu s historickým materialismem, který předpokládá vítězství ponížených a utlačovaných. Co tomu říkají vaši straničtí druhové?
Nikdo není větším slepcem než vizionář, neboť ten zavírá oči před reálným, existujícím světem. Je zcela pochopitelné, že mě komunistická strana často kritizovala a já zase ji. Ale nikdy k našemu rozchodu nedošlo, neboť Komunistická strana Portugalska nikdy nebyla vládnoucí stranou a v mé zemi nikdy neexistoval sovětský režim, ani státní socialismus.
Co si dnes myslíte o utopii?
Kdybych mohl, tak bych ze slovníku slovo "utopie" vyškrtl. Co vlastně utopie znamená? Jde o souhrn idejí, které bychom chtěli uskutečnit v naší době, ale jak se ukazuje, jde o cíle mimořádně těžké a tak je odkládáme a plánujeme pro dalekou budoucnost. Máme co činit s obtížnou a nepříjemnou pozicí. Levicová utopie se musela zabývat věcmi, které se vztahují k zítřku i k pozítří.
Vydal jste prohlášení, v němž se zasazujete za větší práva prostých lidí. V roce 2004 při volbách do Evropského parlamentu jste kandidoval za komunistickou stranu?
Angažuji se za reálné, uskutečnitelné cíle a ne za nějaké iluze. Komunismus jako utopie způsobil veliké škody, neboť dělnická třída snila o věcech, které nejsou možné, ani uskutečnitelné.
Ve svých románech popisujete žaláře a bezvýchodné situace. To podle vás představuje základní charakteristiku naší doby. Všechno jste to vylíčil v knihách Historie obsazení Lisabonu (1989) nebo Centrum (2000) i Město slepců (2006). Ve všech se jedná o nesvobodě, jak jsme ji viděli na fašismu a vy jste zažil portugalskou diktaturu Salazara. Proč jste v roce 1969 vstupoval do Komunistické strany Portugalska? Tehdy se přece již vědělo o sovětských gulazích?
Stejně tak byste mohl položit i následující otázku: Jak někdo po inkvizici mohl vůbec být katolíkem? Ke zneužití dobrých, pozitivních idejí docházelo v historii často. To není nic nového. Vůbec nemám v úmyslu ospravedlňovat totalitní režimy. Také musím upozornit, že v tzv. demokraciích existuje vysoký stupeň nesvobody. Když cestuji do Spojených států, jejich kontrolní systém umožňuje kopírovat údaje z mého počítače. Když v demokraciích Západu dojde k fiskálnímu bankrotu, vlády těchto zemí jednoduše vyloupí státní pokladny a úspory občanů. Jedním slovem, co to má společného s demokracií? V posledních letech jsem měl řadu přednášek na téma Pojem globalizace jako totalitní idea. Současný stav světové ekonomiky mi dává za pravdu. Karel Marx nikdy nebyl modernější, potřebnější a aktuálnější než dnes.
Ve vašem románu Centrum se čtenář seznamuje s "diktaturou spotřebitelské společnosti". Oběťmi jsou hlavně obyčejní, prostí lidé. Hrdinou románu je starý hrnčíř, který své zboží již nemůže prodat a je přinucen opustit dům předků a ocitá se v novém neskutečném světě, v jakémsi umělém ráji, plném prodejen, reklam, hráčských doupat a různých virtuálních událostí. Celý jeho život se mu odvíjí, jako by seděl před obrazovkou počítače. Nedokáže ani vstát, aby otevřel okno a spatřil život skutečný: od přirozeného života je zcela odloučený...
Centrum představuje jediný můj román, v němž kritizuji nástup globalizace. Vylíčil jsem v něm obrovský obchodní dům, který byl postaven nad jeskyní, již popsal starořecký filozof Platón. Tato obchodní centra představují chrámy naší doby. Tyto moderní svatyně jsou čisté, nádherné, architektura prostá a levná, připomíná mi sterilní bleší trhy. Každodenní život člověka naší doby se odbývá v umělém světě, který jej ochraňuje před "nákazou" skutečného života, před důsledky vlastní chamtivosti a sobeckosti. Podívejte se jen, jak žalostně vypadají zemědělská hospodářství, která obklopují velké městské komplexy západní Evropy. Uprostřed nějakého pole nebo louky můžete pojednou spatřit moderní obchodní dům. Architektura je ošklivá, nevkusná. Proč lidé pro sebe dobrovolně vytvářejí tak ošklivý svět? Chtěl jsem ukázat, že naše svoboda spočívá v tom, že jsme schopni rozhodnout se pro dobro i zlo. Bohužel se zdá, že si téměř vždy vybíráme zlo a potom se snažíme sami sebe přesvědčit, jak jsme dobře vybrali. Zůstaneme slepými zvrhlíky. Lžeme sami sobě právě tak, jak to před více než dvěma tisíci léty vyslovil Platón, když líčil lidi, kteří žijí v jeskyni a věří, že je to to nejlepší.
Jednou jste uvedl, že jste vnuk pastýře, že váš děda hlídal vepře. Nobelovu cenu jste získal v roce 1998. Při této příležitosti jste s velkou láskou hovořil o tomto svém dědovi. Řekl jste, že se skláníte před dědou, který neuměl ani číst, ani psát. Odkud berete odhodlání pro své psaní?
Ideu pro knihu Centrum jsem našel v Lisabonu, kde jsem jednou spatřil obří reklamu jakéhosi supermarketu. Ve španělských novinách jsem si přečetl poslední vůli jedné ženy; přála si, aby - až umře -, byl její popel rozprášen nad obchodním domem, ve kterém každodenně nakupovala a prožívala tam nejšťastnější chvíle svého života. Mohou být nákupy největším štěstím? Když konzumujeme, utrácíme peníze, představuje to cíl života?
Nemělo Portugalsko před 30 roky jiné sny? Kniha, která vás proslavila, vypráví o portugalské revoluci v roce 1974, známé jako "karafiátová". Proč prohrála?
Revoluce předně znamená jedno "ne", kterým vyznačuje svůj odpor k existující situaci. Ale toto "ne" se může snadno převrátit v nové "ano", jestliže nový stát špatně funguje. "Karafiátová revoluce" se rychle unavila, zkameněla a zbyrokratizovala. Noví nositelé moci zapomněli na své ideály. Ve Španělsku mají rčení: "Když se bojovalo proti diktátoru Frankovi, žilo se lépe než dnes." Snadnější je, když člověk proti něčemu bojuje, než když zvítězí a je řada na něm, aby vytvořil něco lepšího.
Když zvítězila "karafiátová revoluce", byli její vítězové tolerantní? Připouštěli kritiku? Nebo snad revolucionáři selhali proto, že je vítězství uspalo?
Neexistoval žádný jasný, pevný systém. Vítězové se neustále hádali. "Karafiátová revoluce" v roce 1974 zvítězila klidným vojenským pučem. Poté vznikla revoluční rada. Většina jejích členů byli stoupenci politického středu a pravice a ti představovali dominující sílu. Kromě toho se představitelé armády se socialisty neustále hádali. V březnu 1975 se konaly volby a zvítězili socialisté, které vedl M. Soares. A ten radil jak druhům ze socialistické, tak i komunistické strany, aby především ihned začali studovat Marxe a tak poznali, co je důležité a co je třeba dělat. Později se změnil a začal prosazovat tržní ekonomiku a tak ztotožnil sociáldemokratismus s marxismem a strčil všechno do jednoho šuplíku. A v roce 2005 socialistický prezident onen šuplík hodil do smetí. Chci ještě připomenout, že také agrární reformu socialisté zatratili. Naopak my komunisté jsme mobilizovali lidi, aby takovou politiku socialistů nepřipustili. Komunistická strana Portugalska vždy byla aktivní v masách, byla těsně spojena s lidmi. V parlamentě jsme sice zastoupeni devíti procenty, avšak naše role je daleko větší, neboť jsme jedinými skutečnými kritiky společnosti, kteří jasně a hlasitě odhalují nepravosti a korupci vlády. Jako spisovatel pracuji stejně jako moje strana, pouze jinými prostředky.
Loni jste vyprovokoval své protivníky návrhem, aby Španělsko a Portugalsko vystoupily z Evropské unie a místo toho vytvořily nový, společný federální stát pod názvem Iberie. Proč?
Protože si lze představit, že Španělsko i Portugalsko mohou docela dobře společně žít ve společném státě. O tom jsem chtěl diskutovat, ale najednou se proti mně vzedmula lavina protestů a obvinění. Komentátoři na mne zběsile útočili jako rozzuřená divoká zvěř.
Zdá se, že celá ta bouře vás pobavila. Jste zřejmě rozhodnut hrát roli věčného rebela. Není pro vás tato role příliš namáhavá?
Kdepak! Já jsem tlustokožec!
Připravil JAN HROBAŘ
Autor: JOSÉ SARAMAGO
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |