V předdušičkovém čase letošního roku přišla média se zprávami o fosforeskujících drůbežích kostech, většinou zakoupených v nějakém supermarketu u nás na Moravě. V zahlcení jinými informacemi zpráva trochu zanikla, nemohla konkurovat povolebním válkám a už vůbec ne obrázkům krvavých havárií na silnici či pozastavením nad brutálními vraždami. Ani nevím, jak celá kostní kauzička dopadla, zda se jí někdo zabýval odborně, nebo vyšuměla.
   Mám jednu milou kolegyni, s kterou vysíláme na stejné vlně, což znamená, že ačkoli spolu netrávíme mnoho času, ani nemáme společné příbuzné, pokaždé si máme co povídat a není to jen obvyklá společenská konverzace.
   Kolegyně má malou úžasnou fenečku Elišku plemene Patterdale teriér, s jejíž pomocí si asi trochu kompenzuje svoje maminkovské a pečovatelské vlohy. Ale která z nás tohle nebo něco podobného nedělá!?
   "Představ si! Máme doma SVÍTÍCÍ KOSTI!! A moje Eliška je JEDLA!!!" Kolegyňka tentokrát zakoupila v supermarketu vepřové kosti určené k vaření a běžné spotřebě.
   Jsme zaměstnané ženy, pracujeme většinou dlouho do noci a každá z nás máme jiné rituály. My před spaním kontrolujeme spící děti a svou malou zoo, která nás obklopuje, kdežto Eliška dostává na noc kost na hraní a zdravé okusování.
   V hodinu, kdy už všichni spí a my jsme samy se svými myšlenkami, potkat svítící lopatku je docela šok! I nedobrovolně vzbuzený syn a manžel téměř nevěřili, zda ještě spí, nebo je něco straší. Myslím, že na druhý den kontaktovali místního novináře, který pořídil pár fotografií, ale kosti skončily v popelnici.
   Kolegyňka uzavřela svoje vyprávění už docela zvesela: "Víš, co? Nakonec to bude docela dobrý a dnes i ekonomicky výhodný. Představ si, že na dušičky už nebudeš muset kupovat žádný svíčky. Stačí skleněný dekl na prasečí nebo drůbeží kost a je to. Ušetříme."
   Přivedla mě do rozpaků, nicméně se mi rychle začaly hrnout myšlenky, abych jí nezůstala dlužná. Vzpomněla jsem si na Menšíkovu historku o anánkovém vínu, které vinař ochutil různými přísadami, aby bylo pitné: "Už tenkrát se celá sklepní společnost roznemohla a spěchala do nejbližšího lesa vykonat velkou potřebu. Představ si, že všecka hovna v noci svítila. Možná, že po konzumaci 'čerstvých', případně 'konzervovaných' kostí a masa (z různě živených či šílených zvířat) budeme svítit celí, nejen naše kosti či trus."
   Po chvilce hrobového ticha kolegyně věc uzavřela: "Tak to vidíš, životu nebezpečné hořické trubičky a olomoucké syrečky nám zrušili. Ale teď si můžem svítit kostmi, případně vlastním hovnem. Prodáme Temelín, nejlépe Rakousku, a krize bude za náma! To je přece radostná budoucnost hlavně pro naše děti!"



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)