Na cestu do San Franciska jsem se těšil. Věřil jsem, že poznám snad nejkrásnější americké město, že ucítím atmosféru volnosti a nadějí, s nimiž před 150 lety do sanfranciské zátoky připlouvaly tisíce dobrodruhů z celého světa. Těšil jsem se na strmé ulice, které známe z filmů, kde se jimi prohání dlouhá americká auta, ty Lincolny, Buicky, Cadillaky a Chevrolety, kterým teď už zvoní hrana, zběsile se vrhají z kopců dolů, skáčou a s rachotem dopadají v divoké honičce, že uvidím Zlatou bránu i Alcatraz, že projdu Čínskou čtvrtí, přístavem, vyšplhám na Telegraph Hill, nebo si sednu na trávník na náměstí Alamo, kde se líbají milenci a po očku se dívají na kýčovitě malebné dřevěné domky.
Všechno tohle jsem sice spatřil, ale přitom jsem pochopil, že i přesto takové San Francisco, které jsem čekal, neexistuje. San Francisco už není městem Williama Saroyana či hippiů, už vůbec ne postav z románů Dcera štěstěny a Sépiový portrét od Isabel Allende.
Staré San Francisco je jen kulisa, reklama jednoho velkého obchodního domu, který vám nabízí tisíce slev (je finanční krize, ale prodávat se musí za každou cenu), který vás svádí a opájí. Čtvrti a ulice dnešního San Franciska se jmenují GAP, Macy's, Gucci, H&M, Levi's, Diesel, Ross - dress for less, Old Navy, Estée Lauder, Starbucks, Subway.
Ulice San Franciska jsou stejné jako ulice kteréhokoliv jiného velkého města na světě. A já marně pátrám po výjimečnosti tohoto místa a nemám teď o čem psát.
Kořeny blahobytu byly zapuštěny. Nemusíme se bát, milí přátelé. Tento svět neovládají a už pravděpodobně nikdy neovládnou Marx a Engels. Tento svět totiž řídí Marks a Spencer (a jim podobní).
Autor: MICHAEL DOUBEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |