Vsadím se, že až moje žena nalistuje tuhle stránku a přečte si už jenom titulek, jímž jsem se zařadil mezi zahrádkáře, dostane přímo neskutečný záchvat smíchu. "Ty a zahrádkář, jo...?!" ukáže na mne pobaveně.
Tak je sice pravda, že na rozdíl od všech, kteří tuto činnost přímo neskutečně milují, pobývám já na zahrádce sice také docela rád, ale raději na té, co patří druhým. Rozhodně však můj vztah nepramení z lenosti. Prostě jako někdo nesnáší fotbal, automobilové závody nebo sojové maso, nenalézám vzrušení ve vyškubávání plevele, rytí, navážení hnoje a jiných nezbytných pracích.
Avšak o to víc zahrádkáře a zahrádkářky sleduji.
Vysloveně vědeckým postupem jsem zjistil, že zahrádkaření má na rozdíl od jiných koníčků a hobby jednu fantastickou výhodu. Jestliže z dlouhé chvíle vyšíváte, paličkujete či si snad dokonce malujete roztomilé obrázky pro sebe a pro své přátele, záleží jen a jen na vaší zručnosti, obratnosti, nápadu, atd.
Na zahrádce je to jiné: pohnojíte, zryjete, zasejete... a čekáte!
Semínka nevzejdou? Jablůňka nemá úrodu? Pro kedlubny a květák stejně chodíte na trh? Tak to vaše vina v žádném případě není! To zapříčinilo: letošní počasí, plíseň, hmyz, myš, hlemýžď... ano, ano, to jsou ti praví nepřátelé zahrádkářů, ne vaše nešikovnost nebo dokonce neznalost. Víte, jak krásně se můžete i z největšího neúspěchu vymluvit? A ti druzí jsou ochotni vám dokonce i věřit.
Výzkum číslo 2 jsem zaměřil na polohu lidského těla při zahrádkaření. Jak zásadní je zde rozdíl mezi muži a ženami! Zatímco muži pracují tak, že záhonek okopávají či plejí v dřepu a kupředu se pohybují brouzdavým trpasličím tempem, devadesát osm procent žen tuto práci vykonává zásadně v předklonu, s nohama rozkročenýma do tvaru obráceného písmena V zakončeným řeckou omegou.
Výzkum č. 3 hodlám pak věnovat statistice, která by ukázala, do jaké míry tato pracovní poloha zahrádkářek ovlivňuje počasí natolik, že sluníčko, vyděšené z toho ne zrovna estetického chování, schová se raději za mrak.
Tak bych mohl dál v onom zajímavém postižení, že je mnohým zahrádkářům již od přírody (nebo od Přírody?) dáno, pokračovat. Ale odpolední čas, kdy tyhle řádky píši, je neúprosný. Už bude skoro 14.40. Poznám to podle toho, že se v té chvíli rozletí hlavní dveře budovy nedaleké střední školy a z nich vyrazí jako na povel zástup studentek...
A já chtěl dnes natřít ještě dvě tři pole plotu kolem naší zahrádky!!! Takže honem do montérek, rozdělat barvu a hezky z obou stran natírat kovové "jekly". Při práci nespěchám, dávám si záležet na každém tahu štětce.
Je docela možné, že si některá dívka mé práce povšimne a bude chtít vědět, čím barvu ředím. Anebo se zastaví jiná, odklepne si popílek na své cigaretě a s úsměvem se mě zeptá, jak to dělám, že mi letos tak dlouho kvete upolín (Trollius yunnanesis) a dokonce i nestařec (Ageratum).
My, zahrádkáři - teoretici, pochopitelně rádi těm mladším, méně zkušeným poradíme!
Autor: STANISLAV RUDOLF
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |