- v boji s lékaři sice prohrávám, ale přes veškerou jejich péči a navzdory jim jsem stále v dosti obstojné psychické a fyzické kondici.

   - když si pomyslím, že beru deset prášků denně, a to celá léta, tak obdivuji svůj organismus, co vše vydrží a současně vím, že svou vytrvalostí přispívám na životní úroveň lékařů. Není v jejich zájmu, abych rychle zesnul, ani abych se zcela uzdravil, ale postupně pod lékařským dohledem pozvolna chátral až do úplného vyhasnutí.

   - někdy mám pocit, že by mi prospělo vepřové, knedlík a zelí a půllitr piva, ale nikdy mi to doktorka nepředepíše (i když jsem podobné návrhy již vyslovil) a navíc není ani jistě, že by mi to v lékárně vydali.

   - říká se, že zdraví máme jenom jedno, bohužel je roztroušeno po mnoha ordinacích nejrůznějších lékařů.

   - vím, že lékaři (a ještě více lékárníci) díky svým profesí, pracují často s alkoholem a mnohdy se obětují do té míry, že je to na nich kupodivu zřetelně znát.

   - kdyby se všichni pacienti uzdravili, zbyli by vlastně v čekárnách a lékárnách jenom simulanti, zaprášené, povadlé kytky a vrzající dveře.

   - v ordinaci na mne nejprve zálibně mrkala starší sestra, a když jsem nereagoval, tak už jen zářivka.

   - čím je člověk starší, tím více věří mýtu, že potřebuje spoustu léků a tak chodí neustále k doktorům a do lékárny; toho si povšiml i netečný a poněkud opožděný, ale lišácký ministr a tak díky jím zavedeným příplatkům se již začíná chov důchodců vyplácet.

   - vím, že užívám zcela neškodné lékařské preparáty, a přece jen se zotavuji, ale to už patří k sedmi divům světa, vždyť příroda je mocná čarodějka, na ni jsou všichni felčaři krátcí.

   - kdyby léky skutečně uzdravovaly, klesal by počet pacientů, a to není v zájmu lékařů, ale především lékárníků, a proto se prodává tolik šidítek - léků pestře zabalených, reklamou vychvalovaných, a snad neškodících, ale téměř zcela neúčinných. Chronicky trpí jenom moje kapsa.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]