S velkým zaujetím jsem si přečetla článek Miloslava Rejzla Milovaná mateřština... v Obrysu-Kmeni č. 50/2008, ale teprve teď se dostávám ke stroji, abych vyjádřila svůj názor. »Všema deseti« jsem proti »zaneřáďování« našeho mateřského jazyka cizími výrazy, převzatými hlavně z angličtiny.
   Dovolím si autorův článek ještě doplnit, neboť opominul uvést příklad za sportu. Je nutné používat slovo »kouč«, nestačí trenér? Také výraz brankář stačil léta letoucí, k čemu tedy »gólman«? Máme české slovo velkoprodejna, ale po převratě vznikly samé »supermarkety«. Hezký byl kreslený vtip se stánkem nadepsaným »kurník - shopa«, u něhož babka prodávala vajíčka a kuřata.
   V jednom si naopak dovolím oponovat, a sice ve věci »second handu«. Autora omlouvá, že téměř čtyři desítky let žije v anglickém prostředí - a konečně česká vynalézavost si dokázala poradit a počeštit »second hand« na »sekáč«. Výraz »vetešnictví« podle mého mínění páchne rakousko-uherským naftalínem, slovo »veteš« cítím jako synonymum »haraburdí«. Ovšem když taková moderní dáma či dívka prohlásí o své nové kreaci »to mám ze sekáče«, zní to docela roztomile.
   Také pánům, kteří si dovolují obtěžovat své kolegyně či sousedky, docela jistě HARAŠÍ a v konečném výsledku jsou směšní.
   K hanobení češtiny do »anglicizované hatmatilky« si ještě dovoluji poznamenat, jaká slovní vazba mě už téměř 15 let »dožírá k nepříčetnosti«. Jde o z angličtiny přejatou slovní vazbu s »o« naprosto neadekvátně užitým (život není jen O sportu, Vánoce nejsou jen O dárcích). Nejsem sama, loni se v pražském deníku 24 hodin k tomu vyjádřil i jeho šéfredaktor Pavel Procházka. Výstižně to vyjádřila jeho známá, když zhasla elektřina, otázkou: »Je to O žárovce?«
   Přes rozdělení republiky se stále cítím být československou občanskou, čtu slovenské knihy a musím konstatovat, že toto »hanobení« se nevyhnulo ani slovenštině. V knize mé oblíbené spisovatelky Táni Keleové-Vasilkové Modrý dom se vyskytuje příšerná věta »Ta hus je o láske.«
   Pokud jde o názvy v češtině běžné vyjadřované s anglickou výslovností, zásadně je vyslovuji česky. Např. O2 nevyslovuji jako »ou tú«, DVD rozhodně neříkám »dývídý«. Dokázala jsem si koupit limonádu 7 UP slovy »sedm up«, a když mě prodavačka opravila na »seven ap«, odpověděla jsem klidně, že jsem v Čechách.
   Odjakživa tvrdím, že čeština je jazyk natolik bohatý, že má dostatek svých výrazů a nemusí si vypomáhat výrazy anglickými. Za »socíku« nám také ruská slova vnucována nebyla, snad jen »chozrasčot« a »samizdat«, ale ten si právě přisvojili disidenti.

   BLANKA BAJČÍKOVÁ, Praha 3

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]