Všichni lidé bratry jsou... hlásá název knihy nedávno zemřelého rakouského prozaika a dramatika. Mylně autor uvádí v názvu své knihy tuto skutečnost.. Všichni lidé mají ve svých očích slané slzy a nad hlavou oblohu... říkám já v jedné ze svých básní s názvem Trend doby a pokračuji: život je jako náhodný dotek křídla vážky o stvol rákosí. Ano, život je křehký a trend doby trvá. Krutý trend. V žhavé současnosti namířené kopí člověka proti člověku. Teritoria válečných konfliktů rostou na světě jako houby po dešti. Kde je příčina? Kdo za to může?Jedná se o jedince, světovládce, nebo o přizvukující skupinu soukmenovců kdekoliv na naší zeměkouli? Jaké záměry vedou od nepaměti člověka k sebevědomé nadvládě nad druhým? Proč jsou vláčeny blátem konfliktů celé národy, jež chtějí jenom normálně žít? Nechápu a ani nechci pochopit. V Americe dochází k předání žezla vlády a moci. Většina Američanů se nemůže dočkat, až za starým prezidentem zaklapnou dveře. Přísloví říká: Po čertu přijde ďábel. Možná se nebude jednat o příslovečnou výjimku, která potvrdí pravidlo. Nelze však točit klikou mlýnku proti směru. Při takovém pohybu dochází k vyvržení, rozcupování, rozmačkání. Toho si je nastupující šéf USA setsakramentsky vědom. Jak jednoduchý příměr, jak obyčejné srovnání i pro tak historickou událost, jakou je výměna mocipána! Jásající davy z dob loňské volby nového amerického prezidenta začínají pomalu střízlivět. Ono se skutečně nic nezmění, pokud se nepohne vědomí a myšlení lidí, pokud světová rebelie neškubne pověstnou oponou dějin. Jinak vládnoucí horda potáhne dál se svou nabubřelou károu. Dál se bude točit bída světa na svých vysílených a zubožených nohách. Bez jídla, bez vody, bez lásky.
   Tolik událostí malých i velkých se událo za pouhých pár měsíců v naší republice. Tolik materiálů vhodných k zamyšlení, rozebrání, okomentování: vládní šachy, omezování provozů továren a výroben s následným uzavíráním provozů, likvidace našich nenahraditelných českých tradic (sklárny, porcelánky), finanční krize, růst nezaměstnanosti, nucené dovolené, třpyt Vánoc s dárky na dluh, novoroční vystřízlivění z dlužných rohů hojnosti... a co dál? Všemu dění nyní vévodí naše české předsednictví v EU, naše bělostné kostky cukru v černé kávě na padrť mletých starostí. Předsedáme v době nezáviděníhodné. V době rozvíjející se světové finanční krize, problémů s dodávkami plynu a v situaci konfliktu Izrael - pásmo Gazy. Období po Vánocích se stalo v jedné části světa časem bolesti, bezpráví, lidské zvůle a nenávisti člověka proti člověku. Nelze o tom pomlčet. Nelze lhostejně přijímat informace z míst hořícího sváru. Z míst, kde se podle bible zrodil, žil a zemřel násilnou smrtí člověk - Ježíš Kristus. V místech, kde by naopak měl vládnout příkladný mír a pokora, úcta k člověku v té hlásané, svaté modlitbě k Bohu. Člověk si vymyslel Boha k obrazu svému (nemůže to být naopak, jak tvrdí církevní hodnostáři), učení vložil do náboženství. Kde jsou však činy naplňující toto učení? Stačí vymyslet "konkurenčního Boha", jiné texty učení, k tomu přidat sváry o majetek a půdu, zdůvodnit záměry přáním božstva a na konflikt je zaděláno. Zjednodušuji, vím. Ale cožpak už v pravěku nešlo jen a jen o to, kdo komu ukradne větší kus mamuta, unese ženu, získá výhodnější území? Cožpak kouzelníci a šamani prvotních kmenů nepracovali svými kouzly a věštbami hlavně pro ty movitější? Vraťme se však do současnosti. Otázka židovská je odedávna složitost sama. Jako rudá nit vede, uzluje, kroutí, cupuje, ovlivňuje a táhne se dějinami lidstva od samého vzniku. Kolik literatury, studií a vědeckých prací již bylo na toto téma vypracováno, ať ve smyslu kladném, nebo záporném. Uvědomme si však jediné: stále se jedná o člověka a naplnění jeho života kdekoliv na naší zemi. Jen si přeji, aby v době, kdy bude otištěn tento článek, již vládlo mezi pásmem Gazy a Izraelem alespoň příměří. Aby bylo zastaveno krveprolití. Aby nebyli Palestinci hnáni dál jako zvěř do utahující se smyčky zabíjení. Nesmět opustit okupovaný stát, muset opustit své domovy a čekat na smrt, to mi přijde sadisticky kruté. Podle jakého klíče je určováno, kdo je členem Hamásu a kdo ne při útocích raket nebo při pozemních pochodech? Zatím to vypadá na plošné vyhlazování všeho živého, co stojí v cestě postupujícím izraelským vojákům. Šéfka izraelské diplomacie Cipi Livniová to okomentovala lakonicky slovy: To je válka a ta nese oběti. Dočetla jsem se, že: pásmo Gazy má rozlohu 360 km čtverečních, je menší než území Prahy, je 6 až 10 km široké a 45 km dlouhé, žije tam 1,5 milionu Palestinců, jedná se o nejhustější obydlení obyvatel na světě na 1 km čtvereční - 4118 obyvatel, 80 % obyvatelstva žije pod hranicí bídy. Jak se jim žije nyní? A proč? Účastníci misí z různých koutů světa, ve snaze pomoci ukončit konflikt, se na nás usmívají ze společného fota, pořízeného tu v Gaze, tu v Izraeli. I náš ministr zahraničních věcí se na snímku zubí vedle izraelské ministryně zahraničních věcí. Zatím se všichni zubí bezvýsledně, boj a zabíjení pokračují.
   Tak ráda bych v tomto příspěvku psala o čerstvě napadaném, cukrově bílém sněhu, o slunci rámovaném mrazící mlhou z rána... nejde to. V zorném úhlu televizní obrazovky leží před mýma očima tři mrtví kojenci zavinutí v prostěradle, defilují přede mnou nosítka s malým chlapcem, snad osmiletým, zkrvaveným ve tvářičce a se zoufalstvím v očích, žena, kvílící ve své bolesti nad ztrátou celé rodiny, i příslušníci izraelské armády jdoucí podél tanků a postupující krajinou přes trosky toho, co bylo před pár dny ještě domovem Palestinců. Je takové konání hodno člověka jednadvacátého století? Musí to být? Proč neplatí že všichni lidé bratry jsou?
   Z Vysočiny vás v novém roce srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]