Ve svém diskusním příspěvku bych se chtěl zaměřit na problematiku, kterou, doufám, znám velmi solidně. Chci pohovořit o úloze literatury v životě studentů středních škol. Pracuji již více než 30 let ve středním školství a domnívám se, že mohu srovnávat. Na úvod chci říci, že dnešní mládež není horší než generace naše, žije jen v jiných podmínkách a v odlišném ekonomickém systému.
Přiznejme si, literatura nikdy nehrála v životě učňovské a středoškolské mládeže technického zaměření důležitou úlohu. Pravda, před listopadem, ať byla škola zpolitizována či nikoliv, studenti odcházeli z jednotlivých typů škol s daleko větším obecným přehledem. Dnes bohužel v setrvalé reformě našeho školství žákům ZŠ a žel i středoškolákům tento rozhled většinou chybí. I v tom je vidět určitý nedostatek absence četby v minulých létech. Krátce po listopadu došlo k velkému odlivu od kvalitní kultury, divadla a kina zela prázdnotou, knihovny ztrácely čtenáře. Začal vládnout trh a ten asi krásnou kvalitní literaturu nepotřebuje! Bohužel ani příchod internetu nepřinesl zlepšení, studenti vědí, kde naleznou požadovanou informaci, ale mnohdy nevědí a neumí o ní dále hovořit či problém rozvinout vlastními poznatky. Souvisí to jedno s druhým, nedostatečná práce s žáky a literaturou v základních školách, ale i s přezíravosti k četbě v některých rodinách. Nelze tedy vše házet na školu. Vím, že v řadě základních škol pracují obětaví učitelé literatury a knihovníci. Není to problém dětí, nýbrž celé společnosti, jenž mnohdy považuje kulturu a především literaturu za něco zbytečného. Samostatným problémem je také cena knížek; dát několik stovek za hodnotnou beletrii může být pro někoho problém. Jít do knihovny, to dnes bohužel řada dětí nezná, nikdo je to nenaučil. Nelze tedy říci, že dnešní mládež je apriori proti literatuře či kultuře všeobecně, chce to jim jen ukázat cestu a nasměrovat.
Musím však s určitým uspokojením říci, že v poslední době lze pozorovat částečné zlepšení. Co mně vede k tomuto tvrzení? Především dnešní mládež je už jiná než stejná generace po listopadu. Mám zjištěno, že prakticky neposlouchá televizi. A pokud poslouchají, tak je jejich hrdinou svérázný doktor House, který by pravděpodobně ve skutečnosti vydržel v americké nemocnici tak 10 minut, pokud by nezměnil své seriálově americko-pohádkové chování. Absence televizního vysílání je určité plus, ale i mínus, především se prohlubuje nedostatek všeobecného rozhledu. Zároveň však klesá i snaha hledat informace na netu. Občas se setkám s prohlášením studenta, že to stejně nepotřebuje k životu.
Část mladých však začíná hledat i jiné cesty, objevují literaturu, objevují knížky. Není to však často hned hodnotná četba. Velmi populární mezi studenty je sci-fi, ovšem značně pokleslého charakteru. Většinou o super mužích či ženách vítězících nad soupeři silnou pěstí či velkými prsy, nikoliv důmyslem a rozumem. Ostatně tito hrdinové často ani ten mozek nemají.
Občas se stane, že student si přečte i literaturu faktu; obvykle se nejedná o historickou knížku, ale je zde už patrný určitý dobrý počin. Kauza historie je ostatně velmi zajímavá!
Jestlipak mi dokážete zodpovědět, jaké předměty jsou na technických školách nejméně populární? Je to dějepis, zeměpis, občanka a kupodivu i tělocvik. To je velmi zajímavé, neboť alespoň moje generace brala tyto předměty jako odpočinkové a těšili jsme se na ně. Mohu to tvrdit, neboť i já jsem studoval na strojní průmyslovce.
Při získávání mladého člověka pro kulturu či čtení je nutné zapálení učitelovo. Takto nadšený kantor dokáže pravé divy, a to i ve škole technického zaměření. Nemusí se hned jednat o literaturu, ale o pozitivní vztah ke kultuře všeobecně.
Dovolte mi uvést příklad z vlastní zkušenosti. Jsem třídní 1. ročníku strojírenského oboru, ve třídě mám děvčata a kluky ve věku 16 či 17 let, čili ve velmi ,,nebezpečném" období jejich života. Jsou to mladí lidé! Jsou živí, upovídaní, někdy i přidrzlí, ale naprosto normální lidé své doby. I naše generace byla stejná, pravda, ta doba byla jiná. Mimochodem i já jsem byl pěkný ,,ptáček"!
Ale zpátky ke kultuře či k literatuře. Vím, že moji studenti čtou a vím, že i někteří literárně tvoří. Rozhodně jim kultura jako taková není neznámá. Chce to jen jim pomoci a nasměrovat je.
Nedávno jsme byli na školní procházce na Vyšehradě. Vzhledem k tomu, že něco o historii znám, snažil jsem se o výklad. A děti poslouchaly! Šli jsme na Slavín, řada z nich zde asi nikdy nebyla, viděl jsem však zájem. I kdyby jen jeden student sáhl po knížce zde ležícího velikána, návštěva splnila svůj účel!
Nezájem o literaturu, i když v poslední době se situace mírně lepší, je způsoben i celkovou apatií a nezájmem o vzdělání jako takové. Dnes mají mladí lidé řadu možností, jak získat informace. Útočí na ně televize, internet, mobilní zpravodajství, řada mnohdy pochybných novin a časopisů, je zde samozřejmě i rodina a škola. Musíme si uvědomit, co jsme měli my, i když jsme stále mladí kluci a holky: televizi, noviny a pár časopisů. Informace jsme získávali ve škole a také v rodině. Rozhodující však byla škola. Tím nechci popřít úlohu rodiny, i ta byla velmi důležitá. Jak jsem řekl, dnes je možností, jak získat informace, velmi mnoho.
Současný člověk se mnohdy neorientuje a pokud nestačí informace vstřebat, ztrácí o ně zájem. Je to dáno i tím, že i úloha rodiny je jiná, i zde je nutno počítat každou korunu a snažit se vydělat a tím rodinu zabezpečit. Potom těžko můžeme po mladém člověku chtít, aby sáhl po hodnotné literatuře. Nemá základ a tuto literaturu nechápe! Je to smutné, ale je to tak. Žák či student se nedokáže v záplavě informací orientovat, takže to jednoduše vzdá a o nic dalšího nemá zájem!
Co s tím uděláme? Základ vidím v rodině a v nižších třídách základní školy. A tady bude problém! Současná trvale se reformující škola je obrazem společnosti, a jsme opět na začátku: má naše společnost vůbec o vzdělanost, kulturnost a všeobecný rozhled zájem?
Autor: JIŘÍ PISKÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |