Tento trvale platný aforismus, pro dnešek však zvlášť aktuální, vytvořil jeden z nejvýznamnějších aforistů a epigramatiků moderní světové literatury, polský básník Stanislaw Jerzy Lec. Narodil se před sto lety, 6. března 1909 ve Lvově v šlechtické rodině s židovskými kořeny jako baron de Tusch-Letz. Od mládí po celý život (zemřel ve Varšavě 7. května 1966) zastával levicové názory. Absolvoval gymnázium ve Vídni a ve Lvově a studoval polonistiku a práva na lvovské univerzitě. Po ukončení právnického studia v r. 1933 žil ve Varšavě a věnoval se převážně publicistice v různých časopisech a spolupracoval s politickým kabaretem. Válka ho zastihla ve Lvově, kde se octl v nacistickém koncentračním táboře, z něhož uprchl v r. 1943 do Varšavy. Pracoval v ilegálním hnutí a jako příslušník tzv. Lidové gardy, která byla organizací Polské dělnické strany, se zúčastnil partyzánských bojů na Lublinsku. Po válce spolupracoval při vydávání populárního satirického a humoristického časopisu Szpilki, v letech 1946-1950 byl tiskovým atašé ve Vídni, poté žil dva roky v Izraeli. Od r. 1952 pobýval trvale ve Varšavě a věnoval se literární práci.
Humoristické a satirické sklony uplatňoval v lyrických básních, v nichž využil své zážitky z válečných let (Polní zápisník) a z pobytu v Izraeli (Jeruzalémský rukopis). Těžištěm jeho tvorby od mladistvých předválečných let však byly krátké útvary aforismů a epigramů.
Polská literatura má pro specifický druh epigramu termín fraška, což je krátký veršový útvar satirického nebo lyrického zaměření. Tento pojem zavedl v 16. století zakladatel tohoto žánru, básník Jan Kochanowski, který tvořil mj. dvojveršové frašky zrozené z lidového improvizovaného popěvku zvaného krakoviak. Takto pojímaný útvar frašky si oblíbili polští básníci renesance, baroka, osvícenství i romantismu (např. A. Mickiewicz) i tvůrci moderní (J. Tuwim, K. I. Galczynski).
Lec své frašky soustředil do sbírek Z tisíců a jedné frašky a Fraškobraní. Tíhnutí k satirickým žánrům prokázal i v překladech německých textů Heinových, Brechtových a Tucholského.
V Československu se Lecovy aforismy a epigramy staly populárními v období tzv. ideologického tání od druhé poloviny padesátých let a v letech šedesátých. Situace v polské kultuře byla od tzv. paždzierniku (říjnových událostí v r. 1956) mnohem liberálnější než u nás.
Zprvu se texty S. J. Lece často objevovaly v kulturních časopisech. V šedesátých letech vyšly v několika vydáních výbory Neučesané myšlenky česky v tlumočení Bořivoje Křemenáka a slovensky Vojtecha Mihálika. V téměř dvousettisícovém nákladu vydalo v r. 1984 odborářské nakladatelství Práce titul Tisíc a jedna fraška (aneb učebnice rýmobraní a sešity nerozčesaných myšlenek) ve výběru a v překladu Ludvíka Štěpána.
Lapidárnost Lecových aforismů a epigramů není samoúčelná. Vyrůstá z národních i evropských tradic těchto žánrů, reflektuje dobové situace, filozofickou a morální hloubkou je překračuje a nabývá nadčasový význam. Čteme-li je více než čtyřicet let po autorově smrti, uvědomujeme si jejich trvalou hodnotu.
S. J. LEC 100 let
Neučesané myšlenky
* Mobilizujme myšlení! Dokonce vlastní.
* Pro člověka je třeba obětovat všechno. Jen ne jiné lidi.
* Okno do světa lze zastřít novinami.
* Zvon bijící na poplach musí mít odvážné srdce.
* Já jsem krásný, já jsem silný, já jsem moudrý, já jsem dobrý. A já jsem to všechno objevil.
* Salto morale je mnohem nebezpečnější než salto mortale.
* Osiky se chvějí za každého režimu. Hrome! A v každém se zelenají.
* Rány se zajizví, ale jizvy s nimi rostou dál.
* Dej krávě kakao, čokoládu přece nenadojíš.
* Vykřičník, který ztratil význam, stává se otazníkem.
* Čtu vaše myšlenky: Ex oriente lux, ex occidente luxus!
* Co kulhá, jde.
* Když nefouká vítr, má i korouhvička na věži charakter.
* Kdyby ucho mohlo mluvit!
* Duševně soběstační jsou jenom géniové a hlupáci.
* "Ztratili půdu pod nohama," vykládal kat o svých oběšencích.
* Po každém "posledním výkřiku" literatury očekáváme obvykle její poslední vzdech.
* Pomalu zaniká romantika zločinu. Stává se klasikou všedního dne.
* Na každém vrcholu stojíš nad propastí.
* Láska k vlasti nezná cizích hranic.
* Pozorujeme zajímavý jev: Štěkot jako dorozumívací prostředek mezi lidmi.
* Kdo sní o moci, ať nechrápe nahlas.
* Pozor, nejenom tisková chyba může změnit "racionalismus" v "nacionalismus".
* Za viny otců bývají často odměňováni teprve synové.
* I kyvadlo jde s dobou.
* Umění bylo jeho vášní. Pronásledoval je.
* Vláda častěji přecházela z ruky do ruky než z hlavy na hlavu.
Přeložil BOŘIVOJ KŘEMENÁK
Tisíc a jedna fraška
Obecné pravidlo
Lepší omluva,
nežli domluva.
Potíž
Ten, kdo jde s duchem doby,
nevidí za sebou hroby.
Povzdech
Dějiny, dějiny, dějiny,
mám z vás už šediny.
Po zkušenostech století
Atilla?
Idyla!
Dějiny
Historická etika
do detailů nevniká.
Nedělej
Nedělej jinému, co ti nemilo.
Jedině že by se mu to líbilo.
Pokrytec
Jeho obličej má dvě varianty:
jednu pro a druhou anti.
Jednoduchá matematika
Kdo složí hold,
dostane žold.
Odpověď Hamletovi
Být nebo nebýt?
Přežít!
Přeložil LUDVÍK ŠTĚPÁN
Autor: VLASTISLAV HNÍZDO
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |