Mladá fronta Dnes přinesla v jednom ze svých sobotních čísel cituplný rozhovor "Pan Vajíčko" odchází. Co to je za nesmysl, řekl si podobně jako já asi nejeden čtenář špatně utajeného bulváru. Pan Vajíčko, sympatické to logo předlistopadové reklamy v České televizi, odešel (nikoli do zapomnění, ale do dobré paměti na časy, kdy ani reklama ještě nelhala tak velice jako dnes) přece už dávno. Jenže místo geniálně nakreslené a invenčně stále obměňované postavičky, která by věru mohla vyprávět, podstrčila MfD důvěřivým čtenářům Tomáše Cikrta, zlatoústě výmluvného mluvčího "Velkého Tomáše", jak se podle MfD vžilo říkat Cikrtovu šéfovi ministru Julínkovi. No "vžilo": dva největší škůdci českého zdravotnictví se snažili vlichotit do přízně slabomyslnějšího publika i tím, že si usilovně hráli na "velkého" a "malého" Tomáše, bažíce po slávě a popularitě Pata a Patachona z filmových komedií, a média, vezoucí se na projektu zločinné privatizace péče o zdraví, popularizovala ze všech sil tu nebezpečnou dvojku včetně označování podřízeného "malého" Tomáše za sympaťáka pana Vajíčka.
Kdo ještě nezapomněl, že člověk může i myslet, a kdo už zakusil, co je za sladkými řečmi o julínko-cikrtovské "reformě" (de facto likvidaci) veřejného zdravotnictví, ten rozpoznal v tom nazývání pana Cikrta panem Vajíčkem pokus o reklamní trik, masku, která měla zakrýt, ale neskryla pravou tvář snaživého posluhy predátorské smečky. Přezdívka pro patrně vůbec nejobětavějšího prodavače prakticky neprodejného zboží nazývaného Julínkova reforma zdravotnictví byla mazaně vymyšlena (kreslený pan Vajíčko byl obecně oblíbený). Leč chytráci se často přechytračí: ušlo jim, co tou přezdívkou až příliš otevřeně doznávají - že ten člověk je pouhý reklamní agent a nedá se od něho čekat pravdivá informace o "reformě", ale jen reklamní chvály na ni; že je to zosobněná reklama, a to na rakovinu soustavy péče o zdraví národa. Neboť co jiného než rakovinu, totiž zhoubné bujení nakonec vždy bezohledných ziskuchtivých buněk, přineslo by předání osudu národního zdraví do svatého a nedotknutelného soukromého vlastnictví drtivé většiny pojišťoven a s nimi spřažených řetězců soukromých špitálů a léčeben?
"Pan Vajíčko" Cikrt lituje v tom rozhovoru, že Julínkovo údajné umění "získat lidi", totiž oblbnout je, jak vyplývá z příkladu, který pak uvádí, zůstalo nevyužito. "Škoda, že jsme ho takhle neuměli prodat."
Tady je k smíchu i pláči zároveň páně Cikrtova neotřesitelná víra v sílu reklamy, která může nemálo, ale ne vše, například nemůže lidem namluvit, že bude dobré, když i zdraví bude na prodej.
Oba, "velký" i "malý" Tomáš, tak mnoho vsadili na mýtus o všemoci reklamy, že se jim podařilo zcela zhanobit to dobré křestní jméno. Ještě se u nás ovšem říká: "nevěřící Tomáš"; ale už také naopak: "Tomáš? Tomu se nedá věřit!"
Autor: ja
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |