Čtyřčlenná parta bezdomovců si oblíbila sklepení opuštěné, nedokončené dvoupatrové stavby, tzv. obvodního centra v městě Úžeh nad Vodou. Dvacet let pustnoucí stavba slouží už druhé generaci bezdomovců: suchý úkryt před deštěm a mrazem a hlavně laciná noclehárna "zadarmiko".
To slovo - bezdomovci, ti, o nichž je tento příběh, vůbec nevnímají. Neznali ho, když ještě pracovali. Už uběhlo dvacet let od té sametovky. Cítí se tady jako doma. Do blízkého marketu a do prodejny pečiva, jenže přes frekventovanou silnici, pro vínečko z papírové krabice coby dup, zato italské.Jednoho zachmuřeného dne, jichž v tomto nedokončeném rozlehlém objektu prožili stovky, znenadání, na zarostlé, neoholené a málokdy ostříhané hlavy chlapíků zapůsobila pro ně nenadálá a neblahá zvěst: Tuhle, dneska už pomalu ruinu, vám chtějí zbourat!
"A sakra, vemou nám střechu nad hlavou," zarmouceně zamumlal Zimolez Stupida, jak se nechal vyvolávat nejstarší z novodobých poustevníků. "Vole, co kecáš, to si nedovolej, to by nám museli poskytnou náhradní ubytování," zahuhňal nečekaně humorně další vousáč, přezdívaný Vejminek, stojící ve stínu třetího bezdomovce, toho, co poplašnou zprávu přinesl, "odkud to ty Rakovino" - to neznělo jako nadávka, ale byla to další přezdívka, v nichž si zdejší divní usedlíci libovali - "víš?"
Oslovený Rakovina se nedal podbízet: "Tam ve dvanáctce," takové bylo označení vchodu do paneláku, kde se v podloubí dalo nakoupit u Vietnamců pečivo, "jedna baba vykládala, že tenhle náš palác se bude bourat, za, podržte se, volové, za padesát miliónů, teda korun..."
Jak to bylo pohádko?, chce se recitovat, chce se říct s Hrubínovou básničkou. Tak tedy: tato opuštěná stavba byla projektována coby společenské i obchodní středisko. Když se dostavil nečekaný politický zvrat! Čerstvě vylezlí odněkud JACÍSI - neměli větší starosti, než udělat tu hloupost a prodat ideální městské centrum mazanému spekulantovi, a to samo je jistě podezřelé. Jenže ten vyloženě čeká na vhodnou příležitost, aby na tom mnohonásobně vydělal. Než tak učiní, a to trvá dodnes! Mezitím se prosáklo, že požaduje miliony, ty se asi započítají do těch 50 "melounů" za zbourání. Doslova přes noc zde vzniklo zpustlé, ovšem již zastavěné místo. Stavbaři odvezli stroje, odhodili lopaty a krumpáče a zmizeli. Teď se ve zdech a prázdných prostorách prohání vítr a toulají hladové a zdivočelé kočky a vyspávají naši bezdomovci.
Kdo jsou oni postižení muži mezi třicítkou a čtyřicítkou? Představili jsme toho hubeného jménem Stupida, vyžilého chlapíka - slyší na to vlastním mozkem vymyšlené jméno, a k tomu ještě Zimolez. Vzal dobové heslo - starej se sám o sebe - doslova. Nejprve ho dozajista vyhnala z bytu manželka, prý pro neschopnost postarat se o rodinu. Další ztroskotanec, zvaný Rakovina, jak jsme už poznali, s oblibou prohlašuje: "Ručičky nebojte se, vy makat nebudete!" a občas si i zazpívá na to téma známou odrhovačku . Třetí do mariáše, co tady, ve sklepení pod paneláky pospává nebo popíjí, je již poznaný Vejminek, zarostlý jako Ezau, ten se o svém osudu radši nezmiňuje, prý si již odseděl hezkých pár měsíců v base, kdo ví za co? Ale je tu ještě jeden, tomu je jedno, jestli se mu říká Holohlavec bez velkého H nebo jen tak pro jeho lebku holou jako koleno. Přišel o práci v místní sklárně a odstupné propil. Ten se s novými kamarády, nezaměstnanými vlastní vinou a v důsledku nově vzniklých poměrů, propíjel v hospodách. Tam se čtveřice dala dohromady. Holohlavec má velkou zásluhu. Objevil toto přístřeší, levné - stál je pouze ten chlast. Zimolez Stupida si říhnul: "To jako zas mám chrápat v popelnici? Chlapi," dejchlo z něho laciné víno, "to snad nemyslej vážně!"
Vousáč Vejminek se ozval, aby si do kamaráda rýpnul, narážeje na jeho podivné označení podobné blbosti: "Ty, Stupido, ty se vopravdu chceš vrátit do kontejnéru?"
"Na mou duši," houknul Zimolez Stupida, "já už taky slyšel vo tom bourání !" dodal nakvašeně, aby si snad o něm nemysleli, že kecá a pokračoval v obhajobě: "To přece není žádná hanba, já v tom umím chodit! Zalezeš! Zahrabeš se mezi papíry, a je ti teplo, oj, oj, a když si dáš pod hlavu deset prázdnejch flašek od poděbradky? To je spáneček. Lepší než chrápat na těch vochcanejch hadrech," hlavou pohodil tam, kde se rýsovalo jeho záhořovské lože.
"Jestli chceš, Vejminku," obrátil se na vedle stojícího vousáče, "vemu tě na noc s sebou a vy, chlapi, to vemte jako můj závazek!" Stupida v sobě objevil pomalu zapomenuté slovo z minula. "A tady Vejminek," vyzval vousáče, "vám zejtra bude vyprávět, jak jsme tělo na tělo trávili noc v té kupě kontejnéroviny," skončil Stupida a odhodil poloprázdnou krabici se zbytkem vína, tak aby ji Vejminek mohl chytit."To jsem zvědav!" kydnul nezainteresovaný Rakovina. Nato Holohlavec souhlasně pokynul pravou rukou.
Důležitější než Rakovinovo záměry byly ty miliony za bourání. Hlasy chlapů zesílily do nadávek na ten bordel ve státě. Místo aby je dal potřebným lidem, nebo alespoň něco užitečného pro ně udělal. Proč? Proč tahle stavba bez pokračování chátrá, když už mohla léta sloužit lidskému namlouvání a parádám? Hlasy bezdomovců se prolínaly, až pomalu utichly. Poslední zazněl z úst Holohlavce, vlastně to byl popěvek: "Oral jsem oral, ale málo, kolečko se mi polámalo, kolečko se mi polámalo...!"Ponechám na chuti čtenáře, zda popsaný děj sám dokončí nebo jen mávne rukou, jsou to přece pouhé ztracené existence, pouzí tvorové nad propastí. Jestli se čtenáři pochutí alespoň popátrat po onom zmíněném obvodním městském centru, třeba v tom městě Úžeh nad Vodou, předpovídám mu stoprocentní úspěch! Možná objeví podobný příběh ve svém nejbližším okolí.
Autor: ZDENĚK KOŠEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |