Festivaloví diváci viděli německý film režisérky Dagmar Knöpfelové A TOU NOCÍ NEVIDÍM ANI JEDINOU HVĚZDU o trudných posledních týdnech Boženy Němcové ve smíchovském kině už před několika lety. O půlnoci 19. února dorazil tento snímek i na naše televizní obrazovky.
František Halas v krutých časech nacistické okupace konstatoval:
Paní
pařízkem přikrčeným mateřština byla
až do hvězd jste ji křídly svými vyhodila.
Avšak paradoxně český divák, který je jinak zvyklý slyšet drtivou většinu zahraničních filmů v dosti slušném a leckdy velmi působivém českém dabingu, tentokrát slyšel a viděl film o zakladatelské osobnosti české prózy v originální německé verzi pouze s českými titulky. Nepochybně by bylo složitější dabovat tento film do češtiny, než tomu bylo u slovenských filmů a seriálů, jak se zřejmě z lukrativních důvodů stalo před několika lety zvykem, takže pak absurdně mluvili členové Horské služby v Tatrách česky, protože by jim jinak asi "primitivní" český divák nerozuměl. Ale v případě filmu režisérky Knöpfelové nakonec nejde o češtinu. Už František Halas se vyznal: "Škola diktovala číst Babičku, škola mluvila o velké spisovatelce, učila znát názvy knih, ale to dávno nebylo poznáním, pravá láska zrodila se teprve v okamžiku, kdy mateřština přestala být jen učebním předmětem a povinnou znalostí, ale stala se obzorem a oblohou a osudem... Byla to zvláště kniha Tillova a hlavně korespondence Naší paní, kde spektrem hrdinské životní pouti najednou vystoupilo dílo tak zázračné, živé, statečné a radostné, dílo plné klíčků vyrážejících s takovou nezmarností do života, že jen máloco se dá s tím srovnat."
Také německé autory filmu inspirovala především hrdinská tvůrčí osobnost paní Boženy, jak se jim jevila z její korespondence, zejména z jejích posledních tří neodeslaných dopisů Vojtovi Náprstkovi. Ze stýskání tehdy už smrtelně churavějící bytosti, z nejistoty a váhání ženy, která utíká z rozpadajícího se manželství do Litomyšle pořádat pro nakladatele Augustu své spisy, vystupuje ve filmu velmi negativně až odpudivě postava jejího manžela Josefa Němce v podání Bolka Polívky. Postavu spisovatelky ztělesnila jedinečným způsobem Corinna Harfouchová, která zde přesvědčivě sklenula oblouk od zářivé bytosti nadané vlastenky, obdivované na bálech mladými českými intelektuály, až k zesláblé, smrtelně nemocné ženě, bezmocné a bez pomoci v cizím prostředí. Drama talentované ženy, která byla v sedmnácti letech provdána za podstatně staršího muže s tvrdou vojenskou výchovou, vlastence, který ji uvedl do české společnosti a přispěl tak k tomu, že se z ní zrodila česká spisovatelka, ale čekal od ní, že bude především dobrou hospodyní, manželkou, matkou jeho dětí.
Životní drama zachycené autenticky v korespondenci Boženy Němcové se snažila ve svém dokumentu Nesmrtelná hvězda v roce 1997 zobrazit i Olga Sommerová, byť akcentovala problematicky některé stránky její bytosti, jak to tehdy kázal dobový mrav. Škoda, že je nyní v trezoru přechováván Vávrův film Horoucí srdce podle scénáře Františka Pavlíčka z roku 1962, protože v něm paní Boženu ztělesnila Jiřina Švorcová. Jejího manžela hrál tehdy Radovan Lukavský a film zachytil tu nejplodnější etapu života spisovatelky - léta 1851-1856. Konfliktní momenty tehdejší etapy jsou soustředěny na její rebelantství proti rakouským úřadům i šosácké společnosti, podobně jako tomu bylo v eseji Julia Fučíka Božena Němcová bojující, která vyšla v Girgalově nakladatelství v roce 1940. František Pavlíček napsal také scénář pro výtečnou Moskalykovu televizní verzi Babičky z roku 1969 a ve svém disidentském období v roce 1979 píše pro Vlastu Chramostovou a její bytové divadlo Zprávu o pohřbívání v Čechách, vycházející rovněž z korespondence Boženy Němcové.
Je tedy zřejmé, že dílo i životní osud a postoje naší paní Boženy inspirují neustále české tvůrce a české publikum k neutuchajícímu zájmu a pozornosti.
Autor: VLADIMÍR SOLECKÝ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |