V záplavě každodenních zpráv všeho druhu bohužel občas zapadnou ty, které nejsou pro naše média příliš zajímavá. Nejde totiž o informaci ve stylu kde, kdo, kdy, jak, s kým, případně za kolik a podobně. A přece jde o zprávu důležitou, aspoň pro ty z nás, kteří se nevyžíváme ve sledování bulváru a nejrůznějších povrchních senzací. Právě v lavinách zpráv tohoto typu by mohla zapadnout informace, že se textař, fotograf, spisovatel, hudebník, milovník cestování, ale v prvé řadě člověk širokého srdce, vlídného úsměvu a stálého optimismu Josef Fousek dožil 70 let. Mladá generace ho možná ani nezná a je to především škoda pro ni. Josef Fousek totiž patří k těm známým osobnostem, moderně řečeno celebritám, které, když promluví, má jejich sdělení hlavu a patu, myšlenku, moudrost a často i vtip. Tento dar nemá každý.
Josef Fousek nikdy nepatřil a nepatří ani dnes k osobnostem, které si libují v pózování na prvních stranách časopisů nebo v hlavních vysílacích časech televizí a rádií. On se nikam vnucovat nemusí. Na rozdíl od mnohých jiných, nebudu je jmenovat, ať si každý doplní jména sám. Dokáže totiž zaujmout životním nadhledem, přirozeným optimismem a má i silné charisma. Málokdo ví, že je známý i jako fotograf, má na kontě řadu úspěšných výstav, napsal několik knih velmi dobře přijatých čtenáři, umí napsat písňový text na aktuální téma prošpikovaný poučením a zároveň humorem. Josef Fousek je tedy v souhrnu i jakýmsi filosofem všedního života. Svůj talent výrazně uplatnil v dlouholetém vystupování v Semaforu ve skupině Miloslava Šimka. Dlouhá léta se ale také živil jako dělník, což nikdy netajil, naopak je na to hrdý. Proč taky, za poctivou práci se přece nikdo stydět nemusí, i když to v dnešní době není atraktivní připomínat. Mnozí "umělci" by se za tuto svoji minulost styděli a dokázali ji často i tvrdošíjně zatloukat. Josef Fousek žije stále naplno. Neustále je velmi aktivní, píše, skládá, koncertuje, cestuje, dělí se o své životní zkušenosti s každým, kdo umí a dokáže naslouchat.
Jeho životní postoje a názory dobře ilustrují věty, které napsal v jednom ze svých nejnovějších článků: "Nenechme si napovídat! Mysleme vlastní hlavou a naučme se říkat Ne! Moudrým vzdejme úctu a hloupým se vyhněme! Jsme každý pouhým zrnkem písku v poušti lidské pomíjivosti! Pokora není zbabělost, ba právě naopak! K životu stačí nemít hlad, nemít žízeň, mít rád svou rodinu, neubližovat a zastat se těch, kterým se ubližuje... A politiky prosím: Překousněte v sobě svou ješitnost, udělejte dobré gesto a podejte si vzájemně ruce v zájmu nás, kterým říkáte - lidi. S příchodem moci se právě na lidi, ač právě oni vás vynesli na výšiny kariér, zapomíná a pýcha předchází pád."
Z jeho tvorby hudební bych uvedl jediný příklad, hovořící za vše. Až uslyšíte z rádia skladbu Až mě andělé (hraje se poměrně často, někdy dokonce i v ryze komerčních rádiích) v nezaměnitelném podání Petra Spáleného, nemusíte napříště hádat, kdo že napsal tento nesmírně silný text.
Josef Fousek, který ale bývá mnohem častěji jmenován prostě a přirozeně Pepa Fousek, došel tedy na své dosavadní životní cestě k 70. narozeninám. Myslím, že by pro mnoho lidí tato informace mohla být zajímavější než kde, kdo, kdy, jak, s kým a případně za kolik.
Autor: MIROSLAV POŘÍZEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |