Slavný francouzský malíř baletek a dostihů Degas dlouho docházíval, čtvrtek co čtvrtek večer, do sídla pařížské židovské rodiny Halévy, jakéhosi centra francouzské kultury oné doby. Zničehonic se tam však už neobjevil a s rodinou Halévy přerušil veškeré styky. Proč k tomu došlo? Kuchařka Zoe, podle vyprávění mistrovy modelky Pauliny, Degasovi den co den nejenom uchystala oběd, ale při obědě mu i předčítala. Nejčastěji některý Dumasův román. Jednou však místo Dumase vzala do ruky deník Libre parol, do něhož antisemitskými články přispíval novinář Drumont. Četla a Degas prý pozorně poslouchal a občas přikývl na souhlas. V líčení intrik, zločinů a podvodů však už v hlavních rolích nebyli Richelieu a Milady, nýbrž Židé.
   Degas, jak se zmiňuje Roberto Calasso ve své knize La folie Baudelaire, prý tomu, co slyšel, věřil stejně neochvějně jako příběhům ze Tří mušketýrů, s touž prostoduchostí, úporností a naprostou neschopností rozpoznat pravdu od lži. Zmocnilo se ho, dodává Calasso, jakmile opustil hradby malířství, cosi dětinského a zlobného. Později stejně pevně věřil v Dreyfussovu vinu a přispěl, stejně jako Paul Valéry, dvaceti franky do sbírky pro vdovu po plukovníku Henrym, jednom z "hrdinů" Dreyfussovy aféry, když spáchal sebevraždu, k níž ho, podle antisemitského tisku, dohnali Dreyfussovi zastánci.
   "Jakmile opustil hradby malířství," píše Calasso. Je to důležitá věta. Hradbami zodpovědnosti, jakou bylo pro Degase malířství, kam si nikdy nepřivedl to, co psal Drumont, by mělo být pro instituci to, co předkládá veřejnosti, jako Degas veřejnosti předkládal své malby a kresby.
   Na výlet mimo své hradby si občas vyrazí ČT. Na počátku ledna, ve svém hlavním zpravodajském pořadu, večerních zprávách, obšírně jásala nad tím, že nějaký novinář přišel na to, že jugoslávské letadlo, které se "za Husáka" zřítilo na československé území (zachránila se pouze letuška a tu pak v české nemocnici vrátili k životu a jejímu domovu) se vlastně jen tak nezřítilo, ale bylo sestřeleno. Okolnostem pádu prý neodpovídá, jak dotyčný novinář zjistil, údajná výška, ve které se před pádem nacházelo, tak rozsah plochy, na které se nacházely jeho trosky. Atd.
   Proč a kým bylo sestřeleno, to se sice nebo zatím neví, žádné "doklady" se nikde nenašly, jenže, dodejme, proč je však hledat? ČT1 je to jasné, a těm, co sledují její zprávy, by to jasné být mělo. Odpovědí na zbytečnou otázku je totiž skutečnost, že vůbec byla v ČT1 položena. Jinak by ji nejspíš nepoložila: mohl snad ve francouzské armádě zradit někdo jiný než Žid? Mohl snad letadlo sestřelit někdo jiný než "komunisti"?
   "Neopouštět hradby informace" znamená v tomto případě nepřekročit hradby pořadu, jakým je večerní nejsledovanější zpravodajství, neboli dodržovat jak ověřenost jednotlivých zpráv, tak vzhledem k tomu i jejich rozsah. Nevyváženost aktuálního obrazu dění je dezinformace. A ta nemůže nesouviset s manipulací. Jedinou odpovědí na otázku, která se ze všech sil tváří, že položena nebyla, je důvod, proč položena byla. A ten je zbytečné uvádět, je zcela jasný z celého zaměření ČT.
   Zbývá už jen omluvit se za přirovnání Degasovi. Zatímco on do svých obrazů, mezi baletky a koně, Libre Parol a antisemitismus nevpustil, uložil si je ve svém soukromém životě, ČT provádí pravý opak, chová se jako Degas, kdyby nemaloval nic jiného než Židy vraždící francouzská neviňátka. Existence ČT je pouze veřejná a veřejnými se tak stávají i její "soukromé" servilnosti. Pak je ale třeba mluvit spíš o posluhování moci než o službě veřejnosti.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]