IVO ODEHNAL
Kančí dilema
/já, vše kvůli mně, vše jedině pro mne,
a to všemi možnými prostředky -
anebo
my, vše pro nás, vše jedině pro všechny,
a to všemi možnými prostředky...?/

Ano Vlastním penzijní list

Jsem starobní podnikatel naděje -
/majitel důchodu k odůvodněnému odchodu /

Mám litovat
že duši nahradil magor internet

že oči básní zatlačily bulvární bulvy
a automatický generátor rýmů?

A láska?
Klikni si na sex zdarma
a zdráv stůj duševní mrzáku

Rochni se od ponděláku po nedělák
od ledňáka po prosincák

Do kančích hor zpátky upaluj...

Odsun
Mraky s natrženou plící
tuhnou ve vyprodané vodě

Uskřinutou naději půlí ticho nesmrtelným smíchem
Den za dnem větrá /občas i bez mýdla mydlen/
a já

hmyz nabodnutý špendlíkem na strach z načechraných ramen
kde smrt je zdarma /a je jí dosytosti/

smršťován střevní peristaltikou času

přenechávám zvadlé kosti
nenasytné budoucnosti...

Netopýrky bezradnosti
Na břečťan noci močí psi

Řečmi obrůstají kančí pustiny...

Kráčet rájem
pláčem krájen...?

Kamikadze ze zástodolí
Hle slaměný sarkofág

Důlkem léta prolétá kamikadze -
bodán jalovcem
sycen nesycen
poškrabán povřísly

/na zem/ dosedá...
Mává mu lilie ječmenu s uťatým ramínkem

/odměna - koroptví jahoda
na kůstky krájená/
hoštěná
nectěná...

...Má dál šplhat po větvích vět
jak si to nepřál i přál svět

než srdci z hlíny poničí křídla sněť...?

Zákaz odbočování za úplňku
Je to klid před bouří
Slunce strká čumák do mraků
Déšť oči nemhouří -
hlučí jak banda drzých čtveráků

Stromy jsou jogíny Strnuly v řevu dávných pil
Víly si navlékly bikiny
I kanec zde rozkoš okusil

Toulají se tu vagíny Některé chrání deštník tmy
Nač sem zvát moudré rabíny
Ty kančí hory - to jsme my!

Kančí hostel
Ornáty z latiny
Obětní květiny

Ohnivá věrnost ze zloby dobroty!

Pod střechou neviny
obočí tajemství

Zoufalé odpustky
/Langusta kostelník v bažině hostelu/

Vypouklé bochníky
Měkký trus holubí
Honorář andílků s monstrancí hříšníků

Lze věřit bezvěrcům
bagristům askezí
v pašijích nirvány...?

Nekřtěný perzián provoněn kadidlem
pomáhá amorku při lovu
pod křížem

Má křídla z přetvářky
a něhu bez lásky...







JAN POLÁČEK
Jarmareční zpívání o jednom kočkování
(Variace na téma nikoliv renesanční
Kočka leze dírou, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem
aneb pokračování oslav po skončení křtu a autogramiády nové knihy jednoho význačného socdem přítele - nikoliv ale člena fanklubu přátel Miloše Zemana
aneb z deště pod okap)

Panáky do sebe na kuráž hází,
přítel Kočka s přítelem Ďuričkou se sází,
kdo do politiky ročně víc peněz vrazí,
Kočka starší milióny trumfuje.

Ďuričku s jeho statisíci do kapsy strčí,
ten je hned uražený, tak provokuje:
Prý kdyby jako Kočka kolotočem točil,
taky se milióny rychle napakuje.

Ďuričko se ten večer moc nepochlapí,
u sebe jen eura má
v téhle hospodě je neudá,
Kočka za něj panáky ještě platí.

Ďuričko ho za kolotočáře označí
Kočka starší se vedle k baru
pak žalovat hned vytratí
do hloubi duše uražený

Kde se vzal,
tu se vzal,
mladej Kočka na scéně,
ubližuje se tu jeho rodině!

Nakloní se k Ďuričkovi,
cosi mu šeptá, ten protestuje,
že se ho nikdo na nic neptá,
hned rány pěstí do zubů inkasuje.

Ďuričko hned pozná,
jak vlastní krev chutná.
Kočka junior dělá bojové sporty,
s ním nejsou žádné žerty.

Ďuričko v šoku pistoli tasí,
sražený párkrát vystřelí,
Kočka mladší se hned kácí,
v krvi tam leží celý.

Ďuričko zmateně vybíhá do noci ven,
po zabití Kočky rychle střízliví.
Je to pravda, není to jen blbej sen?
Už nebude v hotelu AXA ředitelem.

Kočkové maj dlouhý prsty,
v kriminále tak má Ďuričko svý jistý.
Ani sex mu chybět nebude,
muklové nenechají nic náhodě.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]