Kdo žije v hájence, kolem níž vede chodníček nanejvýš partyzánský, může se smát, jak si letos vjeli ve městech a obcích do vlasů páni domácí a mocné panstvo na radnicích. Pánům domácím se krutě nelíbí povinnost odklízet sníh chodníku před svým domem, na chodníku, který jim nepatří a za jehož zabrání třeba při opravě nemovitosti musejí obci solit. Solit ovšem chodník tak, jak se solí silnice, to se kupodivu nesmí; to si asi prosadili ochránci přírody, na zákaz solení silnic krátcí. Jistě se i o to snažili. Hřeje je alibi.
Což o to, povinnost odmetat sněhy a odsekávat led páni domácí s chutí už dávno přenesli na nájemníky, pakáž stále ne zajímavě vynášející; ať už jí na nájemné padne celý plat, natož důchod, je to pořád málo, tak aspoň ať odklízí sněhy. Jenže jsou tu chodníky i kolem rozlehlých domů a zahrad, kde bydlí sám majitel. Před vilkou Růžou z první republiky má chodník jen tak deset patnáct metrů, a to se ráno před odchodem do práce dá zvládnout levou zadní, hlásají skrze oddaná média bezradní radní. Pořizují si alibi.
Přitom jim jaksi nenapadne, že sníh, potvora jedna, rád padá i poté, co rodina odejde do práce a do škol, a že než se kdo vrátí domů do svého domku, nějaký chudák na chodníku mezitím zasněženém upadne, zlomí si končetinu - a bolestné i léčení a případné trvalé následky přece musí někdo platit, platit. Pokud si rodina prozřetelně sjednala pojištění chodníku, nemá vyhráno; hradí se to vše jen do jisté sumy. I pojišťovna má alibi.
Tak to chodilo, dokud si mocní majitelé haciend, kolem nichž chodník měří třeba půl kilometru, neuvědomili svou moc a neprosadili zákon, který je zbavuje starostí o chodník, který patří obci. Radovat se mohou i rodiny a nemocní bezmocní důchodci z domků. Ani oni se už nebudou muset bát, že budou doživotně platit za něco, čemu nemohli ani při dobré vůli a píli zabránit?
Radost z nově nabytého kýženého alibi jim ovšem zhořkne, až jim radnice spočítá, o kolik zvedne daň z nemovitostí. To se ví, že ani to počítání (zadá se nějaké firmě, ať si kamarádi vydělají) nebude zadarmo. A zadarmo nebudou hájit obec ve sporech o zlomené nohy a páteře jistě ani právníci. Rozhodně levné nebudou stroje na rychlou snadnou údržbu bezpečné schůdnosti chodníků; jistě se nakoupí, zas náhodou u kamarádů, ty nejdražší. Občánku, plať, plať.
A všichni mocní budou mít alibi. Nemocní a bezmocní mají zkrátka smůlu. Jak už to ve světě založeném na alibi chodí, chodník nechodník.
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |