V Čechách jsme dávno věděli, že národy i státy se udržují nad vodou ideály, které si vepsaly do znaku. Ať chceš nebo nechceš, musíš na ně brát ohled, i když jsou ti v běhu času nepříjemné, i když ti překážejí v něčem tak šíleném jako je světovláda!
Ještě o nějaké to století dříve jsme v Čechách věděli, že kdo je hoden vlastní svobody, ctí i svobodu druhých. A naopak.
A ovšem již staří Řekové poznali, že kde je jedna hmota nemůže být druhá. Tvoje svoboda končí na hranicích svobody druhého. Nečiň jiným, co nechceš, aby jiní činili tobě.
To všechno jsou staré, ba prastaré pravdy. Stáří jim však pranic neubírá ani na pravdivosti, ani na platnosti. Platí stejně tak pro malé, jako pro velké. Pro nejmenší i pro největší. Pro ostrůvky velké jako pět baseballových hřišť i pro velmoci, které se roztahují po mapě jako krakatice.
Každý má právo na svobodu, ale každý má také právo svobodu hájit. Svobodu vlastní i svobodu svých blízkých.
Pět kubánských vlastenců odešlo z vlasti do nepřátelské Floridy, do laboratoře nesvobody, aby včas odhalilo cíl a směr útoku proti svobodě své vlasti. Svobodě zvolit si a vyznávat vlastní způsob života.
Neboť jsou státy, které se topí v hojnosti všeho, co lze vyrábět a prodávat - aut, žvýkaček a neviditelných bombardérů. Smrt vždy přichází pro každého osobně. Vezme ho za rameno a doprovodí ho až na práh věčnosti. Smrt z neviditelných bombardérů však přichází slepě, padni komu padni. Smrtihlav pouze uvolní pumovnici a aniž čeká, až náklad dopadne, vrací se na svou aseptickou základnu.
Pod sochami Svobody bývá nejhlubší tma.
A jsou země, které neměří svobodu množstvím vypité Coca-coly. Země v nichž se ani zdaleka nevyrábí ani neprodává vše, na co si dokážeš vzpomenout. Nebrodí se po kolena ani v krvi, ani v naftě. Netouží poroučet, odkud a kudy musí proudit zlato do sejfů.
Nechte takové země na pokoji. Propusťte bojovníky za jejich svobodu. Rozpomeňte se na Ameriku Abrahama Lincolna a Edgara Allana Poea. Ideály ani básně nelze zatknout - volně procházejí mřížemi.
ks
ANTONIO GUERRERO
Odpusť mi
Už přešel třetí den a já tě ještě nenapsal,
zatímco nervózně poletuješ z kouta do kouta,
po ránu bujará, k večeru posmutnělá,
v noci zasněná.
Jsou tomu už tři dny, nezlob se, básničko,
co mi zabavili tužku.
26. července 2001 (Poté, co mu sebrali osobní věci)
Moje pravda
Pravda je kolosální paže,
jež pozdvihuje spravedlnost tam,
kam na ni nedosáhne lidská chamtivost.
José Martí
Kde je pravda? ptali se sami sebe.
Jenomže vinou lži a nenávisti
ztratili klíč
a pravda zůstala na hanbě za dveřmi
a já, zamčený uvnitř,
v docela jiném světě, než v jakém toužím žít.
Ačkoli se mé nebe zatáhlo stíny,
vězte vy, co jásáte nad vlastní ohavností:
mou odvahu vaše hrozby nezlomí,
moji čest vaše bezpráví nepřemůže,
moji poctivost vaše lakota nepřelstí,
moje pravda se sbratřila s důstojností,
v mé lásce navždy zbude místo pro radost.
9. června 2001
Až tě spatřím
Nahradíme spousty všeho, co jsme ztratili,
Využijem toho mála, co nám zůstalo.
Mario Benedetti
Kolik uběhlo dnů a nocí bez tebe,
ne dost důležitých ani vytoužených,
abych je zvěčnil ve svých snech.
A přece jsem je do jednoho spočítal.
Vím, budoucnost přijde a s ní nové dny,
co dají zapomenout na ztracené vteřiny,
nové dny, co narovnají cestu ke štěstí
a poradí, jak naložit s vlastním světem.
Já vím, že obnovíme ztracený čas,
zahojíme rány, vyplejeme cestičky,
společně prožijeme co nám ještě zbylo.
To všechno přijde, spatřím tě a ty mi řekneš:
Všechno zůstalo, jako když jsi odešel,
všechno čekalo jak dřív, až se vrátíš zpět.
8. listopadu 1999
Signály života
Má samota
je zabydlená
plná stesku
a vašich tváří.
Mario Benedetti
Má samota je tak zabydlená,
že mi nenechá ani kousíček soukromí,
a i když mi zapečetili dveře
signály života dolehnou až sem.
Má samota je tak zábavná,
že mi nedopřeje klidu,
směju se tomuhle a objímám tamtoho,
na polibky a na něhu mi láska nedá zapomenout.
Ale když to nejméně čekám,
přijde host tichý jako sen,
nechá mi na polštáři stín a s úsvitem se rozplyne,
jako by nikdy nikomu živému nepatřil.
V noci hodiny nepočítám,
má samota sečítá jen rána.
28. září 1999
Básník Antonio Guerrero je jedním z pětice kubánských vlastenců vězněných v USA
Přeložili EVA MÁNKOVÁ a KAREL SÝS
Autor: ANTONIO GUERRERO
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)