Přímořské deště, jak svědčí ostatně i fotografie na obálce sbírky veršů Filadelfa Giuliana a jak se možná přesvědčil i ten, kdo je u moře zažil, dokáží proměnit hravé vlnobití a radostnou pláž v sídlo a zdroj melancholie. Melancholická je i poloha básní, které čtenář v útlé knížce najde. Napsal je italský středoškolský profesor, který určitě, jak o tom básně svědčí, pobývá v Čechách a překládá z češtiny do italštiny. Česky mimo knížku veršů PŘÍMOŘSKÝ DÉŠŤ (nakladatelství BALT-EAST) vydal i román Návrat na Sicílii. Tentokrát si však coby překladatel počínal opačně, své verše si do češtiny přeložil sám.
   Přímořské deště přicházejí s podzimem a podzimní je i melancholie, které čtenář v básních najde: vzpomínky, rozchody, děvčata, přátelé, česká i italská města. Ve verších je uložen konkrétní zážitek a hloubka prožitku nachází výraz v přesvědčivém detailu či pocitu.
   Překládání z cizího jazyka do jazyka mateřského se však od překládání z jazyka mateřského do jazyka tak či onak nabytého liší několika těžko překonatelnými nesnázemi v případě druhém. Onu zvláštní a téměř absolutní citlivost vůči jazyku, jakou si vyžaduje psaní poezie, může básníkovi dodat pouze mateřština a obdobně je tomu i s překladem.
   Jakkoli autorova znalost češtiny je určitě velice dobrá, vlastním překladem své poezie do jazyka, který není jeho jazykem mateřským, své poezii přece jen maličko ublížil. Tak třeba už jen převodem názvu sbírky z italského plurálu "deště" do českého singuláru "déšť" zbavil svůj text sémantické narážky plurálu na blíže nevymezené trvání odkazující k "věčnosti", jakou zná jen příroda a kterou právě moře prezentuje lépe než co jiného. Několik podobných, tu sotva znatelných, jinde znatelnějších ústupků od výrazu poetického k prozaickému najde čtenář i na dalších místech textu. Což naštěstí ubírá jen nepatrně na autorově schopnosti být básníkem a na odvaze být sám sobě překladatelem.
   Jeho skromná sbírka by ostatně svou výrazovou úsporností a přesvědčivostí mohla být i ponaučením básníkům, kteří se dnes často snaží o opak v domnění, že právě v něm je uložena skutečná poezie.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]