Autor knihy Poklona není můj obor není žádný zajatec vlastních výroků, jaký nedokáže hbitě zaujmout správnější, dynamické době lépe odpovídající postoj. A tak nelze než mu poblahopřát, že poslední dobou už nelpí na tom, co si nedávno vepsal do štítu, a že teď v Lidových novinách vysekl Martinu Bursíkovi takovou poklonu, jaká se hned tak nevidí. Modrozelený manipulátor bude na ni ještě ve stáří dojatě vzpomínat. Pan Just obdivně míní, že "těžko něco namítat na logický argument Martina Bursíka" (kultivovanější čeština sice dává přednost namítání proti, nikoli na, ale nebudeme malicherní), "že se obě poslankyně Zubo(vo)vá a Jakubková vyloučily ze Strany zelených samy" ačkoli se dalo v přímém přenosu sledovat, jak pan Bursík ne dost poslušné poslankyně svým neslušným jednáním ze strany doslova vyštval, anebo že týž proměnil "marginální spolek fundamentalistů" ve stranu "s velkým koaličním potenciálem" (hezký eufemismus pro stranu na prodej), ačkoli každý ví, že Zelení se prosadili do sněmovny v důsledku znechucení voličů oranžovou i modrou politikou, a ne díky charismatickému chameleónovi, který přivedl svým povážlivým zmodráním, zatažením Zelených do černomodré smečky, naopak "svou" stranu rychle cugrunt. Hulvátovi jenom navenek uhlazenému, který nezaváhal napsat o kolegyni, že je kráva, složil pan Just poklonu, místo aby se až po pás poklonil ženě, která si tu sprostotu nedala líbit a s takovým prašpatně utajeným buranem a jeho spřeženkyní odmítla zůstat v jednom sněmovním klubu.
Pan Just je poslední dobou poklona sama. V rozhlasovém Kritickém klubu Jana Rejžka se oba pánové znovu poklonili trapnému "dokumentu" spáchanému na oslavu trapného exprezidenta a pochválili organizátory jakési ceny, že letos zřídili cenu i pro dokumentární film. Pan Rejžek napadl "opravdu paranoidní poznámky" na internetových stránkách Lidových novin, kde se dočetl, o čem si pobaveně povídají už i děti: že totiž kategorie celovečerního dokumentárního filmu byla vymyšlena "právě kvůli Havlovi", jen aby film o něm mohl dostat cenu.
Panu Rejžkovi až příliš zběhlému v paranoi přispěchal ovšem ku pomoci pan Just a sám poněkud paranoicky vystřihl poklonu "občanovi", který "se od toho distancoval, že to ani nerežíroval ani v tom většinou nehrál, páč netušil, že to všecko je snímaný"; ačkoli zmíněný občan by býval musel být dočista hluchý a slepý, aby nevěděl, že ho natáčejí, a už mrtvý, aby v tom "většinou nehrál", když přece svou dobrotu, laskavost, naivitu, upřímnost a jen a jen dobré a čisté úmysly hraje po celý život.
Časy se mění a lidé s nimi. Pan Just si všiml, jak je vlastně krásné, správné a výživné skládat poklony; a tak je skládá. Už jsou jeho obor.
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |