Všechny církve, nejen ta římskokatolická, a s nimi různá seskupení a politické strany zneužívají všelidské, humánní myšlenky, touhy, programy a cíle přidávané symbolům toho konkrétního subjektu. V případě církve římskokatolické to je trojjediný bůh otec, syn a duch svatý. V povědomí většiny věřících však hlavně jako Ježíš Kristus. Má přitažlivý životopis. Dítě narozené v jesličkách s oslíkem, ženě - panně Marii a truhlářskému tovaryši Josefovi. Dítěti se přišli poklonit mocní králové, přinesli mu bohaté dary, a z jiné strany chtěl dítě zabít krutý Herodes. Z Ježíška vyrostl zdatný muž, kazatel, se zázračnými schopnostmi. Převedl národ židovský po hladině moře, proměňoval vodu ve víno, rozmnožil jeden bochník chleba stonásobně a nasytil zástupy hladových. Vyhnal lichváře, dnes moderně řečeno bankéře a majitele leasingových a hypotečních společností, a kupčíky z chrámů a tržišť, uzdravoval nevyléčitelně nemocné, odpouštěl hříšníkům, Máří Magdaléně. Jeden polepšený hříšník je víc než sto spravedlivých atd.
Všechny tyto činy, jakkoli nadnesené a vymyšlené, obdivovaly masy obyčejných lidí. Získávaly je těmito proklamovanými cíli se stálou platností a tak je tomu dodnes.
Nositelé těchto krásných vlastností, ať již to byl Ježíš Kristus, Alláh, Mohammed, Buddha a mnozí další představují vytvořené symboly, stávají se vůdci a otci sekt a náboženství. Vedou zástupy, přívržence, skupiny obyvatel, někdy celé národy. Ve jménu proklamovaných idejí a cílů se snaží tyto cíle uskutečňovat, nejen slovem, ale i skutky. Nejen učením a kázáními, ale i mečem. Křižácké války, Hitlerova tisíciletá říše a jeho cílové řešení národnostní a etnické otázky.
To, co se pak děje ve jménu uskutečňování těchto vznešených cílů už není žádná idyla, nýbrž často výboje zla, hádek, bojů, válek, vraždění a loupení.
Všechny ideologie, evangelia a programy církví, politických stran či jiných seskupení je třeba dříve či později převyprávět slovy politiků, za pomoci ideologů, ekonomů, právníků a zaobalit je do hávů a forem, jejichž hlavním a skutečným obsahem je vlastnictví, peníze a moc.
I tyto jevy a formy procházejí - jako všechno - vývojem. V bojích o nadvládu jsou ztráty na životech na obou stranách. Přišlo se na to, že lepší než zbraně jsou peníze, dnes již také v digitální formě, trhy a ekonomická nadvláda.
To ukazuje v náznacích i současná, již v globálním měřítku, finanční, průmyslová a ekonomická krize. Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Finance se časem vypracovaly na vrchol oligarchického uspořádání společnosti z dolních materiálních pater ekonomiky. Dokud ekonomiku řídili a ovládali výrobci a obchodníci, přepravci a vůbec lidé, kteří vytvářeli materiální hodnoty, šel svět, přes časté potíže a problémy, vpřed. Když se na nejvyšším trůně usadili bankéři, finančníci, lichváři a hrálo se už jen s plody skutečné, reálné ekonomiky, totiž s penězi a finančními produkty, začal svět a jeho normální chod válcovat svět fikce, virtuální reality. Dříve, když lichvář, šibal a obchodník okradl své partnery, šlo o miliony. A to už něco bylo. Dnes banky a finančníci vydělávají na naivitě lidí, ale velmi často na jejich nouzi, a dále na typické vlastnosti lidí, jako je mamon, lichvářské milionové sumy peněz a hromady majetku, jak to předvedl pan Madoff za poměrně krátkou dobu s více než 50 miliardami amerických dolarů. To je vážný a nebezpečný symptom nemoci "vyšších a necitelných" vrstev společnosti. Společnost, která si říká moderní a vyspělá, došla na rozcestí. Ne všechny cesty z něj vedou do zkázy. Ale ani jedna dosud nevedla a nevede k ideálnímu uspořádání světa. Pravděpodobně taková cesta ani neexistuje, protože svět není dokonalý a zvláště pak lidé.
Autor: MILAN DUBSKÝ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)