Vlastně může, je doma všude a nikde. Bivakuje, kde se jen dá. Pod Barrandovským mostem, ve zhrouceném a vyhořelém drážním domku kousek od Prahy, v šachtách a tunelech u teplovzdušného potrubí, na Hlavním nádraží, na lavičkách v parcích... Hezky se dá ale trávit čas a psát v metru, tramvaji či v autobuse. Zvláště v zimě se bezdomovci rádi povozí a zároveň ohřejí. Cestující mají vždy velkou radost, když se navoněný frajer někde v MHD objeví.
Nejprve se pěkně uvelebí na polstrované sedačce a pak zavře oči. Nemylme se, to jistě nespí, ale přemýšlí o domácím úkolu. Všichni přítomní si to s ním ale celou dobu náramně užívají. I dlouho potom, co vystoupí, ve voze zůstává dál přítomen svým odérem.
I ve vlacích příměstské dopravy se dají s bezdomovci strávit nezapomenutelné chvilky. Jindy rezolutní průvodčí změknou a snaží se jen co nejrychleji dostat z dosahu. A tady všude můžou teoreticky vznikat nádherná dílka. Třeba povídka o shánění drobnejch na krabicový víno. Nebo povídka o žebrání u obchoďáků či na frekventovanějších ulicích ve středu města na pivsona či cíga, pardon, na žrádlo pro hladového a vystresovaného chudáka psa, kterého s sebou někteří vláčej všude (než si z něj udělaj pečínku, když není nic jiného k snědku), to by nebylo jistě nezajímavé téma. Nebo poezie všedního dne o vybírání popelnic, kde se dají občas najít nečekané věci k baště. Ti sytí dokážou vyhodit snad vše myslitelné, včetně ještě dobrých uzenin a sýrů. O pečivu ani nemluvě. To je pak pod mostem u ohně hotová žranice. Nebo pojednání o přespání v kontejneru. Trošku rizikové, vhodné spíš jen pro ty z bezdomáčů, kteří mají zřejmě rádi také adrenalinové sporty. Pár bezdomovců se v něm občas neprobere z blaženého opileckého spánku a skončí v pasti kukavozu a v jeho dopravníku, respektive lisu. Pokud začne bezdomáč včas řvát, nebo si ho popeláři sami včas všimnou, šance na přežití tady je. Záchrankou je pak i těžce raněné odvážejí rychle do nejbližší nemocnice. Zachráněj jim tak mnohdy kejhák. V nemocnici je samozřejmě taky vykoupají, oblečou do erárních pyžam i županů a hlavně kurýrují. Je tu o ně vždy dobře postaráno, prima gáblik a zadara. Jen nechápou, že personál je na ně trochu naprdnutej. Příčina je však jasná. Neplatěj si totiž samozřejmě žádný pojištění a prachy za léčení a pobyt v nemocnici z nich nikdo nikdy nevyrazí. Zato je špitál samozřejmě přímo ideální prostředí na psaní či realizaci domácích úkolů.
Ale ať tak či onak, jedno je stoprocentně jisté. I do budoucna se můžeme díky svobodě na ten dnešní způsob těšit na další a další příjemná setkání s našimi milými spoluobčany - bezdomovci.
Autor: JAN POLÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |