u nás říká podle velkých záoceánských vzorů, které žel neovládají vlastně ani svou mozkovnu, že "mám to" nebo ještě ptákovitěji, že
   máme to pod kontrolou
   (aby každý viděl tu sílu, moc, autoritu, které není radno odporovat nebo se s ní, nedej bože, dát do křížku),
   až
   to normálním lidem už leze krkem, a dostane se to až na mozek a tam to náhle zabliká: vždyť takovéto naparování je vlastně demokraticky zcizený, totiž zprivatizovaný slogan z padesátých let, chlubící se jak "poručíme větru, dešti". Je tu ovšem maličký, leč nezanedbatelný rozdíl. To naivní "poručíme" byl budoucí čas, který znamenal: jednou se jistě podaří tak porozumět přírodním zákonům, že bude v naší moci ovlivňovat i počasí. Zato dnešní "mám to pod kontrolou" je sebevědomá zpupnost sama, dobrá do filmů, natáčených vymytými mozky pro další vymývaní mozků, pýcha vítězů, kteří si myslí, že definitivně zadupali myšlenku skutečné svobody, a netuší, že si jenom zopakovali vítězství Pyrrhovo, které bylo tragické, zatímco to jejich je už jenom smutná fraška.
   A neměly jejich velké zámořské vzory pod kontrolou povodeň v Novém Orleansu tak, že celý svět na tu neschopnost zíral? A nemívají snad pod kontrolou požáry v Kalifornii, ale přesto tam stále znova a znova hoří? Ještěže mají pod kontrolou pana Ztopořánka, Džunka a Bersíka; a že ti mají pod kontrolou pana Béma, odporně odbojné paní poslankyně ekoložky a sebe navzájem, neb každý na každého přece něco pěkného ví anebo to aspoň úspěšně předstírá. Jen kdo jsi bez viny, mysli si, že máš svůj osud pod kontrolou. Ale máš jistotu, že jsi bez viny? Nebyls náhodou, padouchu, v Pionýru?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]