Moderní lidstvo je zahleděno do vesmíru, který hodlá sebevědomě dobývat a a poznávat, zatímco nezná miliardy malých vesmírů přítomných všude kolem něho na Zemi.
   Co se asi stane s naší představou prostoru a rozměrů vůbec, které dokážeme našimi lidskými smysly chápat, když se dozvídáme, že podle radioaktivního zkoumání je každý hrot té nejostřejší jehly vlastně miniaturním vesmírem, v němž miliony tělísek neustále obíhají a krouží, aniž by se kdy srazily?
   Jiný příklad: Kdyby bylo možné vytěsnit veškerý volný prostor kolem atomů všech lidských těl - celé současné lidstvo by se vešlo do prostoru odpovídajícího jediné kostce cukru!!!
   
   Každý z nás Einsteinem?
   MILOSLAV REJZL
   Všechny atomy, molekuly a buňky mají v sobě zakódovány informace možná podobným způsobem, jakým jsou ukládány do našich počítačů.
   Proč se každá kapka vody proměňuje při teplotě blížící se bodu mrazu v přesně stejnou, šesticípou vločku sněhu? Proč každé zrno pšenice produkuje slámu, proč každý žalud vyroste v dub a nikdy ne v javor, proč každý pták zplodí jiného ptáka, ale nikdy savce? To vše bez jediné a jakékoliv výjimky?
   Rostlinná, zvířecí i lidská »paměť« existují ještě před »zrozením«. Co bylo vysvětlováno instinktem či šestým smyslem, je ve skutečnosti informační impuls vysílaný do nervového systému z chromozómu zakódované »paměti«. Můžeme vzít z hnízda vlaštovčí vajíčko, dát jej do inkubátoru a zajistit pak, že mladý pták nikdy neuvidí a neuslyší členy svého rodu. V říjnu, kdy všechny vlaštovky odlétají na jih do severní Afriky, vypustíme mladého ptáka z klece. Bez jediného zaváhání poletí přímo do severní Afriky, kde se připojí k ostatním svého druhu. Zvířecí instinkt? Vůbec ne - všechno podle programu jeho chromozómů »paměti«.
   Větve každého dubu rostou stejně jako ostatní stejného druhu, pták staví hnízdo, lososi plují tisíce mil na místo svého rozmnožování - zkrátka každý příslušník rozdílných rodů dodržuje, naprogramován, zákony, které jsou neměnné.
   Člověk není výjimkou. Kromě genetického naprogramování duševních a fyzických vlastností každého jedince, 15 miliard nervových buněk každého lidského mozku obsahují zakódovaný program celého lidského vývoje: od vynálezu kola přes vynález družic až po fantastické objevy a vynálezy budoucnosti. Kým? Nevíme.
   Žádný jednotlivec není nikdy zodpovědný za žádný základní vynález. Jeho inteligence, přemýšlivost, představivost, práce a zkušenosti mu pouze pomáhají vyvíjet se společensky a profesionálně - patrně v souladu s programem, který je řízen univerzálními zákony, jež můžeme nazývat Bůh, Univerzální Mysl, Nejvyšší inteligence, Příroda, Nejvyšší Bůh - jak je libo.
   Lidská inteligence, která by se zdála uplatňovat vlastní svobodnou vůli a představivostí, závisí také zřejmě na poznatcích a impulsech ze zakódované »paměti«. Každý člověk - bez výjimky - nosí ve svém mozku zakódovanou chromozómní »knihovnu«, která obsahuje veškeré informace o celém vesmíru.
   Toto je určitě ten největší paradox celých lidských dějin, to, že lidé horečně pátrají po své vlastní neznámé předhistorii, po záhadách života a vesmíru a přitom, po celou tu dobu, všechny odpovědi a všechna vysvětlení jsou uzamčena v mozku každého z nás! To všechno je uzavřeno, naprogramováno a zakódováno v miliardách nervových »krabiček« šedé hmoty našich mozků. Miliony těchto »krabiček« byly již otevřeny a my známe jejich obsah, avšak miliardy dalších zůstávají bezpečně zavřeny. Běda zřejmě tomu, kdo by je otevřel všechny! Lidský neurologický komplex může docela dobře být tou pravou Pandořinou skříňkou.
   Schopnost některých lidí nahlédnout do některých částí jejich chromozómové paměti je vysvětlována jako »jasnovidectví«.
   Někteří lidé zažijí někdy náhlé, podvědomé »nakouknutí« do své chromozómové paměti, do naprogramovaného faktu, týkajícího se buď jich samotných, nebo všeobecného lidského vývoje, aniž by si byli jisti a vůbec vědomi, odkud takové »vnuknutí« přišlo. Takových případů je mnoho, jsou zaznamenány, svědecky i jinak ověřeny, ale nikdy vysvětleny.
   Několik příkladů:
   V jednom z Napoleonových školních sešitů je na zadních deskách poznámka zapsaná Napoleonovou rukou, tehdy malého školáka: »Svatá Helena - malý ostrov?«
   Dante ve své Božské komedii podává přesný popis Jižního kříže, konstelace neviditelné na severní polokouli a v těch dobách dosud neviděné žádným Evropanem.
   Swift (1677-1745) v Cestě do Laputy udává vzdálenosti a doby oběhu dvou měsíců planety Mars, které v jeho době nebyly ještě objeveny. Když je americký astronom Hall objevil v roce 1877 a ověřil si, že jeho výpočty přesně souhlasí s těmi udanými Swiftem, byl zachvácen, jak přiznal, panikou a pojmenoval je Phobos a Deimos (Strach a Hrůza).
   V roce 1898 americký spisovatel Morgan Robertson popsal ve svém novém románu ztroskotání obrovské lodi. Jeho vymyšlená loď měla 70 000 tun, byla 800 stop dlouhá a měla na palubě 3000 pasažérů. Jedné noci v dubnu narazila na ledovec na své panenské plavbě a potopila se. Jméno lodi v románu: Titan.
   Titanic, který se přesně za stejných okolností potopil o mnoho let později, měl 65 000 tun, byl 626 stop dlouhý a měl na palubě 3000 pasažérů. Katastrofa se stala jedné noci v dubnu.
   V roce 1896 anglický spisovatel M. P. Shiel vydal krátkou práci, ve které popisoval řádění vojenských útvarů, jež terorizovaly Evropu, vyvražďovaly celé rodiny pokládané za rasově méněcenné a pálily jejich mrtvoly ve zvláštních táborech. Název práce: The S. S.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]