Usínal jsem poté, co jsem byl poněkud konsternován tím, jak nějaký ruský akademik v televizi tvrdil, že jediné, co může hnát ekonomiku, je růst populace. To je samozřejmě nesmysl. Tím, že budete vychovávat nadbytečné děti, nezbohatnete. Proč ale něco takového tvrdil ruský akademik?
   Ve spánku se mi propojily některé informace a začal jsem o tom ve snu vyprávět. Řekl jsem však jen: "Spojené státy jsou dosud otrokářské..." Nestačil jsem doříct větu, protože nějaký mladík mě drze přerušil: "Nemáš pravdu!" Nesnáším, když mi někdo takto skáče do řeči, zejména když ani nepředkládám svůj názor, ale jen předávám informace. "Drž hubu!", zařval jsem na něj. Pak jsem ještě dodal: "To sis dovolil moc!" a už jsem se s ním nebavil. Takže zbytek řeknu vám.
   Ten samý den jsem četl článek od Benjamina Fulforda, ve kterém píše o United States of America Corporation, založené v roce 1933 ve Washingtonu D.C. Jakmile se ve Spojených státech narodí nový občan, tato společnost mu přidělí číslo a vydá dluhopis, který je krytý jeho budoucí prací. Tedy spíše daněmi, které během svého života zaplatí. (Při pohledu na datum se vnucuje myšlenka, že si USA možná takto pomáhaly už z hospodářské krize po roce 1929, ale nemám to ověřené.)
   Člověk je tedy "prodán" už při svém narození, a daně, které později platí, jsou vypláceny jako dividendy držiteli jeho "akcií". Daně jsou předem prodány jako "futures", a systém inkasuje jenom při něčím narození. Samozřejmě, že v zájmu takového systému - a jen takového systému - je, aby se rodilo co nejvíc dětí.
   A jelikož Spojené státy mají těmito dluhopisy splácet svůj dluh Číně, nepřekvapí ani, že si zaplatili ruského akademika.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]