vhs
Dobrá novina
Právo Právo Právo
trochu vlevo trochu vpravo

Vždy věrní Češi
Pustit tak
dějinám žilou
To by se nám žilo





JAN CHODSKÝ
Antiruská
Radila se Unie,
jak potrestat Rusy:
nafty, raket, území
sofort vzdát se musí!

Velmocí už nesmí být
do budoucna více,
Putin s Medvěděvem ať
slouží Americe!

Ruský medvěd zabručel
hlasem drsných chlapů:
Trpaslíci z Bruselu,
polibte mi tlapu!

Krizová
Českému uchu zní cize
pojem "hospodářská krize",
ač se ze Západu blíží,
národu prý neublíží.
Tvrdí to Národní banka
ústy Klause, Topolánka,
donutí ji brzy k zlomu
parta mladých ekonomů.
Já však myslím, že se mýlí,
země k bankrotu se chýlí,
čekají nás roky žalu
za obnovu kapitálu!

Poplatková
Žijem v době poplatkové,
občánkové zlatí,
stejně jako v středověku
za všecko se platí.
Za léky i zubní plomby,
za funus i školné,
brzy ani upšouknutí
nebude tu volné.
Každou blbost v téhle zemi
nějaký plat kryje,
zítra budem cvakat za to,
že tu vůbec žijem!

Exekuční
Dneska v naší drahé vlasti
skoro každý druhý
pracuje na hypotéky
na půjčky a dluhy.
Mnozí stojí před bankrotem,
mají prázdné ruce,
místo pravdy, lásky na ně
čeká exekuce!






BOHUMILA SARNOVÁ
Sečteno a podtrženo
Konejšivá údolí našich smutků,
příslib nové reality
se zdviženým obočím.
Rudé cáry posměšků
a zelené stuhy vlání do snů.
Jalová doba,
mrazivý dotek přítomnosti,
řeka kamení
bez čirého pramene,
povolené smyčky obludného lanoví
a duše studené
s otupělostí v patách.
Na dlani nic.
Třepotání motýlích křídel
ještě tvrdě spí.

Ukryto
Naléváním medu v kapičkách
jsou naděje našich přání
na dnech obrovitých džbánů.
Prýštivou vodou v bystřinách
se lesknou slzy smutku očí,
v probdělých nocích dokořán.
Ladný pohyb ruky
i toporné gesto upracované dlaně
stejně otáčí
klíčkem srdečních komor.
Miluji,
je slovo bez břehů,
miluji,
je vůně nad rozkvetlou loukou,
miluji,
je nektar pro věčnou žízeň života.
I v okoralé skývě chleba
je stále ukryto
zrnko z obilného lánu.

Těžká doba
Šíření poplašných zpráv
se dralo v před
rychlostí střely.
Jen my jsme opět nevěděli
co v samém jádru ukryto.
Na očích klapky,
se závažím těžkým
spontánně křičíme:
finito!
A nikde sláva, vlajka, fábor,
nikde k nám ruce vztažené.
Prohlížíme se - vlastní terče
a bodce do nich vražené.
To je náš život,
naše chlouba,
pro něj jsme rostli odmala?
To je ten život?
Těžká doba.
Postačí snaha troufalá?

Tak si to nepleťte!
Proháním svou elektromyš
po bledě modré podložce.
A šipka lítá
horem, dolem
od položky k položce.
Ujišťuji se, zase a opět:
drzé čelo lepší než poplužní dvůr.
Nejvyšší ctižádost -
tak si to nepleť-
mít obojí -
to je tlak mocných nočních můr!
A nám dole - co přejete?
Přece, že s poctivostí
nejdál dojdete!
Tak si to nepleťte!

Žít
Do snů
jak do ulit
vměstná se zázrak
žít.
Klopotně padají
krůpěje potu
ze skrání, zpod čela.
Okolo plotů
zní píseň večera.
Do snů
jak do ulit
vkrádá se touha
žít.

Zimní vichřice
Pod námi
i nad námi
a vedle nás
i v nás
si ustlal vítr severák
a chtěl nás silou
zmást.
Ve sněhu vířil
v naději,
že zamotá nám cestu,
když bičem práskal do mraků
co z šedi měly vestu.
Tři dny,
tři noci se nadouval,
o led brousil své zuby.
Konečně zmizel,
nastal klid...
Ó - tak se nám to líbí!

Na Tři krále
Kasičky plní koledníci
z grošíků umně spořených.
Tři králové se klaní z výšky,
z pozice činů potupných.
V prosebné dlani natažené,
se ocitá hrst troníků.
A sníh se sype na čepice
i na bědnosti poutníků.
To dětičky dnes koledují,
ne pro radost - tři oříšky.
Říkají tomu "tříkrálová"
sbírka pro chudé lidičky.
A jsme zas tam, co kdysi.
Nad hlavou bída visí,
zaváté štěstí chodníčky.

Ve znamení zvěrokruhu
Na bázi kyselin
jsi rozrušil můj klid.
Mám mysl těkavou
a chuť
začít zas klít.
A nebo
slzám průchod v očích dát?
A nebo
na vzdor smutkům
se začít tiše smát?
A nebo
hystericky řvát,
že už je všeho dost
a všanc dát všechny prachy
za prostou upřímnost?
Tak dost!
Otoč ve známé knize list:
Vodnář a Štír...
po kolikáté už
si my dva o nich
budeme číst?

Stín
Klopýtni o svůj stín.
Na sebe se zlob,
že prodlužuje svoji stopu,
že se lomí
do křivých siluet po zdech
jako letící netopýr.
Na sebe se zlob.
Neutečeš jeho chladu.
Ve tvé duši si ustlal
a pod polštářem leží
drápek z jeho pařátu.
Celou noc se tetelí
v tvých snech.
Až svítání rozlomí
na dva kusy bytí:
noc a den.
A stín?
Právě vstává
u tvých nohou.

Mávání na časy
Ostrá otočka
a úskok stranou,
dusání větru
do sněhových dun.
Plíživé kroky
pokrácených příměrů:
je a bude, bylo
a zdali ještě
třeskne jiskra v kamení.
Do neznáma posílám
pohybem ruky
pozdravy pro náhodná setkání.
A čas se nezastaví
když mávnu?
Čas poplyne dál,
třebaže mávnu.

Proč?
To cynik vítr
hrál si nad svítáním
a vál mi do snů
když jsem ještě spala.
A já se tenkrát vůbec nenadála
proč rozrazila bolest spánky,
proč břeskně ržály
hvězdy z dálky,
proč připadala jsem si malá.

Daleko, daleko...
...a jako stíny
do lží svých...
nemám už nic
když ticho sbírám.
To siluety štvaných kroků
se mísí s křikem
nevyřčených pravd.
... a daleko, daleko
je příboj příslibů,
jako noc,
co rozbřesk na tandemu veze.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]