Když na sklonku 19. století vyšla Frazerova Zlatá ratolest, bylo patrné, že autor shromáždil množství mýtů, magie a rituálů ze zjevné nostalgie: vlivem pozitivistické vědy vezmou všechny podezřelé kejkle za své. Leč opak se ukázal pravdou; Joseph Campbell ve své knize Mýty uvádí jako podtitul - Legendy dávných věků v našem denním životě - a nejeden současný psychoterapeut vám bude tvrdit, že Odysseovo alegorické putování je vlastně sestupem do vlastního nitra. V něčem jsme si však za jedno: ať už jde o mýty stvořitelské nebo vegetační, dominantním prvkem je prvek maskulinní (Marduk, Telipinuš, Adam). A to i přes neblahé zkušenosti jistého Ctirada s úskočnou Šárkou nebo Théseův pokus o spolupráci s Amazonkami.
Je tedy možné, že poslední kniha loňské laureátky Nobelovy ceny za literaturu bude chápána jako provokace a nekompromisní feministické gesto. Do předmýtických dob zasadila Doris Lessingová (1919) děj svého posledního románu PUKLINA (New York 2007, Jota 2008, str. 221), a tenhle mnohoznačný název může kupříkladu znamenat skalní útes stejně jako půdorys ženského ohanbí. Jestli myslíte na to samé, co já, nemýlíte se. Lessingová se v úvodu zmiňuje o jistém vědeckém článku, kde je uvedeno, že původní lidský kmen byl patrně ženský a muži se objevují až v dalším kosmickém plánu. Vždyť jim chybí vyrovnanost žen, jsou nestálí a rozmarní... Následuje přiléhavý citát Roberta Gravese: Muž činí, žena jest!, který doplňují scénické dialogy J. E. Fleckera.
A nezbytné preambule se úspěšně zhostí urozený Říman, amatérský badatel, aby čtenáři bylo jasné, co má považovat za současnost.
V této knize se jmenuji "Transitus". Jaké je mé skutečné jméno, to zamlčím. Balík či svazek svitků se zaznamenanou historií Puklin a Zrůd ležel dlouhý čas v zastrčených regálech knihoven či skomíral v policích učenců.
Jmenovaná historie se odvíjí od okamžiku, kdy jedna z Puklin přivedla na svět první Zrůdu. Čtenáři už je jasné, že Zrůda je pojmenování pro chlapce a Transitus radí slabším náturám, aby přeskočily určitý počet stran, na nichž je zaznamenáno, jak Pukliny se Zrůdami naložily. Že vám zůstal utajen proces plození? Pukliny zrodilo moře a obtěžkat je mohl vítr nebo měsíc. Tak to ostatně dokládá Maire, jedna z Pamětnic, v hierarchii Puklin vedle Starších žena s nezanedbatelnou hodností. Pro úplnost uveďme, že Zrůdy, později smířlivě Malíci, měly sloužit jako potrava orlům. Ale orlové chlapcům neublížili...A když se našly laně, které převzaly roli vlčice... Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.
Transitus několikrát vstupuje do vypravování, aby dal najevo hrdost Římana, který se dokáže vyznat v čase i v určování vzdáleností. Pochlubí se tím, co dali Římané světu, nezastírá pýchu, že jeho dva synové padli jako příslušníci elitní pretoriánské gardy. Z jeho poznámek usoudíme, že se pohybujeme za panování císaře Nerona a Transitus oprávněně varuje před intrikami dvora. Zároveň schvaluje represe vůči prvním křesťanům, neboť podlamují bojovnou morálku Říma.
Bezčasí existence Puklin autorka deklamuje několikerým opakováním vět, odstavců (Ty jeskyně jsou staré... Jsou to staré jeskyně). Velmi emotivní je setkání Puklin s mladými muži, kteří měli být jako děti utraceni. Objevují se první rituály párování, do popředí vstupuje úloha plození i snaha Puklin peskovat muže... Mužové pociťují touhu poznávat svět... A tak nás Horsova dobrodružná výprava vrátí na začátek Fleckerova citátu: My na Zlatou cestu do Samarkandu vyrazili. Ženský prvek v zastoupení Marrony vyjadřuje úzkost o osud výpravy.
Doris Lessingová uchopila látku o ženách a mužích s patřičným sebevědomím. Znovu přesvědčila o svém talentu a schopnosti psát, což dokazuje několik desetiletí. Vytvořila podmanivě básnický text o lidském pokolení tam někde na počátku a zaběhnuté modely mužského a ženského chování podrobila vlastní ironické revizi.
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)