Dělají šaty člověka? aneb Okrývání vnějškovosti

   Je to morální sarkasmus, neboť šaty by měly zůstat na člověku věcí podružnou, utilitární, neměly by se stát podstatou lidskosti nebo suplovat ji, či ještě lépe, maskovat se za ni. Všimněme si však, že ono zdůraznění vnějšku má snad základ už biologický. Začíná u funkce masky domorodých primitivů. Holčička se převtěluje v princeznu přehozením závoje přes hlavu, kluk se cítí být hned Holečkem či Haškem, navlékne-li si brankářské chrániče a lapačku. Konečně jablonecká bižuterie dělá i z dospělé ženy diamantovou milionářku, z adepta umění dlouhé vlasy, plnovous a mašle věhlasného
   Mistra. Jak působí tetování, náhražka stigmatizované vyvolenosti, na primitivy civilizované? Jak vojenské uniformy, přehlídkové marše, slavnostní vlajkoslávy, oslnivé ohňostroje okouzlují shromážděný lid?
   Je rozumově nevysvětlitelné a nepochopitelné, proč všechny tyto vnější povrchnosti mají až uhrančivou magickou účinnost, zvláště na vyvolání bezvědomé davové psychózy. Ozývá se zřejmě zde podvědomí lidského iracionálna.
   Podobně jako šaty dělají člověka, dělají vousy muže. Z nezralého jinocha se rázem stává muž, jakmile mu vyrazí první chmýří na bradě. Se svatým Mikulášem, Santa Clausem a dědou Mrázem se dostává plnovous až do nebe, se zarostlými pobudy, trhany, potulnými vandráky přenáší se v podsvětí. Skrývá se za ním i hledaný zločinec či uprchlý vězeň. Důstojným knírem budili respekt už c. k. policajti, tajní radové, fořti a statkáři. Dandyovský knírek se stal lákadlem honimírského frajera, gigola i sňatkového podvodníka. Jeden z nich převzal dokonce jméno obdivovaného filmového krasavce - Menjou. Nápadné tvary vousů dostaly pojmenování také podle vynikajících slavných nositelů. Tak knír a la d'Artagnan, Einstein, Salvador Dalí, plnovous a la Marx, Hemingway, Tolstoj, Shaw. Jiné po zvířatech: mroží knír či kozí brada. Obráceně, knírač jako zvíře domácí, převzal jméno po člověku. Ostatně mezi pánem a psem je často spatřována blízká podoba.
   Těm, kdož touží stát se Einsteinem, doporučuji začít s nápodobou nikoliv od hlavy, leč výjimečně od nohou. Einstein totiž nenosil ponožky, chodil naboso. Jeho knír ani housle nebudily takovou pozornost. U Einsteina ovšem bezděčně.
   Zcela zjevně však upoutávají pozornost nohy žen. Proto se za ženami muži obracejí a mnohý by řekl, že podobně jako vousy dělají muže, nohy dělají ženu. Nohami se tedy ženy emancipují a zároveň pohlavně odlišují od mužů. Zženšťují se co nejkratšími sukýnkami, povznášejí vysokými podpatky. Sukně i boty jsou součástí ošacení, jako nohy částí těla. Ženy mají v sobě tedy ještě něco navíc? Jsou lidštější? Vždyť už jednou z nich přece rovnocenně s muži šaty udělaly člověka.

Autor: KAREL RETTER


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)