Jak bych
to udělal, aby už
NIKDY NIKDO VZDĚLANÝ NEZLOBIL
a aby ho ani nenapadlo (až totalita - pro změnu totalita trhu - bude úplně a zcela nesnesitelná a všem, na něž dolehne, bude jasno, že je horší než kterákoli jiná), že by mohl zakládat a sepsat nějakou Novou chartu, zneužívat svobody slova a vůbec dělat obtíže?
No jak! Dítka z bohatých rodin bych nijak neobtěžoval, je totalita trhu přece hýčká a zlatá mládež by byla pitomá, ještě pitomější než je díky životu, který vede, kdyby si režim zajišťující její privilegia naopak nehlídala. Zato studenti z méně zazobaných rodin jsou vždy potenciálně nebezpeční, protože jen vystudují, dostanou horší, hlavně hůř placená místa než ratolesti z lepších rodin, a mohli by si po dostudování různě dovolovat a dávat se proti totalitě - pro změnu tržní, dokonalé - dohromady, nejenom reptat, reptání moc nevadí, jen ať se vymluví, ale i nějak se bouřit a třeba dokonce stávkovat; na velínech, kde se maká, takže tam je lepších lidí málo maličko, mohli by mačkat rozhodující tlačítka, a to by bylo pro chod dokonalého tržního stroje horší než písek do ložisek. To už by bylo pozdě vést je k rozumu. A proto je třeba náklady na studia, už teď pro mnohé vysoké, tak dále zvýšit, aby se děti z rodin ne dost finančně zdatných neobešly bez pomoci státu. Sypat však té chudé pakáži stipendia, to by byl kolosální omyl. Za přerozdělené peníze by si vystudovala a pak by se mohla stavět na zadní. Naštěstí je tu geniální způsob, jak tomu zabránit. Ano, už tušíte. Peníze se těm chudákům nedají, ale jen půjčí. Až vystudují a budou vydělávat, pěkně je budou roky a možná celá desetiletí vracet. Aby je mohli vracet, budou muset dřít, až se z nich bude kouřit, protože budou drze chtít i na dovolenou nebo využívat vyzvoněné svobody volně cestovat do celého světa, a tak jim nezbude čas na žádné nepředloženosti a vzpoury. Budou zkrátka na špagátě. Ten bude nad nimi viset jako oprátka vyhazovu jak z práce, tak nakonec i z bytu, představa nezaměstnanosti a exekuce i toho mála, co si škudlením při splácení dluhu z let studií pořídili. Musí se bát, že se z nich stanou bezdomovci. Když se to dobře propočte, budou na tom špagátě až do toho věku, kdy už si teprve nebudou moci vyskakovat. Budou sice jistě mrmlat a vzdychat, že je to doživotní otročení, nejrafinovanější otroctví, ale to je tak všecko, co s tím budou moci dělat. Neměli vlézt do pasti. I mrmlat a stýskat si budou jenom potichu a každý sám sobě, aby si to u firmy nebo v úřadě nepolepili. Patří přece k věci, totiž ke svobodnému světu, že se na každé místo kromě těch, která se rovnají galejím, tlačí ochotných náhradníků mraky.
Tak teď už jen pořádně to vzdělání zdražit, vychválit půjčky na studia jako obrovskou vymoženost a výhodu (reklamní machři se toho jistě rádi ujmou, už se na tom ostatně pracuje), předvést to národu jako pravou sociální vymoženost, uzákonit to, aby šlo všecko podle práva ve službě lásky a pravdy. A je vymalováno.
Autor: alch
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |