Před 65 léty stal se v pankrácké věznici také tento zázrak: mladý básník Jindřich Vichra, odsouzený na smrt „za spolupráci s nepřáteli Říše“ a umístěný v cele smrti, nepropadl této hrozbě. Díky své statečnosti a také básnickému talentu soustředil naopak své myšlenky a síly k životu a smyslu boje za svobodu a lepší život. Ve stínu gilotiny tak na jaře roku 1944 vzniklo v krátké době asi dvou měsíců dílo obdivuhodné jak rozsahem, tak i myšlenkami věnovanými tomuto zápasu. Básník v nich vyjádřil své krédo. Život je natolik krásný, že stojí za to položit za něj i vlastní život. Je to stále aktuální vzkaz nám žijícím.
Vichrovy básně z pankrácké věznice u příležitosti 65. výročí jeho popravy (12. května) byly soustředěny do nové sbírky pod názvem BÁSNÍK A GILOTINA, kterou z iniciativy Společnosti Julia Fučíka a Výboru národní kultury vydalo vydavatelství OREGO.
Knížku si můžete koupit nebo objednat ve VNK, Politických vězňů 9, Praha 1 za 50 Kč
JINDŘICH VICHRA
Kamarádům
Až mi dojde tužka
až nebude čím psát
pak kamarádům věřte
že opravdu jsem pad
že pad jsem na své verše
na kovový štít
a bez hlavy a leže
jsem volal žít žít žít
vysoko nad svou hlavu
jsem zdvíhal pochodeň
že přec jsme byli v právu
vydáni ohni v plen
my svítili jsme těly
na cestě k svobodě
fanfáry rozezněly
hle národ vzhůru jde
Autor: ař
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |