Jestli budeš zlobit, pošlu na tebe komunistu!!! Už ne polednici, vodníka, bubáka. Doba opět pokročila. Žijeme v jiných dimenzích. Není dne, abych neslyšela alespoň jeden jediný hlásek či hřímající hlas, který se o komunisty otře. Jako by to měli ti dotyční v náplni práce. Asi nebudu daleko od pravdy. A to není v mých silách sledovat všechny sdělovací prostředky, všechna média, veškerý tisk. Je to úžasně systematická kampaň. Chápu, že v roce dvacátého výročí „Sametové revoluce“ jde o akce nadmíru potřebné a nutné. Neboť vývoj v tom našem malém rybníku uprostřed Evropy se začíná nějak vymykat polistopadovým představám. A bere se za vděk vším, co se namane. Tu se dozvím, že byl dotyčný vyhozen ze školy a tudíž ji nedokončil – z politických důvodů. Známá zpěvačka popíku měla distanc – jak jinak než z politických důvodů. Řada lidí musela opustit republiku ze známých, politických důvodů. I ten potok byl přeložen o pár metrů dál, domy byly postaveny na nevhodném místě a na trhu chyběly v průběhu roku již zcela profláklé banány, to vše samozřejmě z politických důvodů. Když to shrnu: co komunista, to šílený zločinec a vyvrhel. Někdy mám pocit, že žiji mezi mimozemšťany. Komunisté tu prý všechno drželi pod krkem. Ale kdo to byli a jsou komunisté? Přece lidé mezi námi, okolo nás. Díky nim jsme měli všichni práci a většina z nás pracovala poctivě. Existovala hrdost na profesi, která nedovolovala sabotovat práci, přelétavost z místa na místo. Většinou v oboru, který člověk vystudoval, nebo se v něm vyučil, v něm i setrval a po řadě let praxe se z něj stával odborník na slovo vzatý.
K čemu nás nutí současná doba? K nestálosti v profesi, k rekvalifikaci, k tomu, abychom nezapouštěli své kořeny tam, odkud pocházíme. Abychom mnohdy žili jako přelétaví ptáci, stěhující se z místa na místo.
Neplatí to samo sebou pro všechny vrstvy obyvatelstva. Vždyť propastné rozdíly ve společnosti už dovolují veřejně mluvit o chudině a nuzotě. Ano, byly vládní špičky, jako je tomu dnes. Vyrostly ve svých funkcích. Můžeme ale mezi minulými a současnými udělat rovnítko? Zdaleka ne. Byli vedoucí funkcionáři tak úzce napojeni na korupci, zločin, pletichaření jako dnes? Pociťovali jsme denně zvraty ve svém životě, jako je tomu dnes? Báli jsme se o práci tak, jako se bojíme dnes? Báli jsme se toulat večerním městem, jako se bojíme dnes?
Chápu, ekonomická a finanční krize se nám nevyhne a jsme v ní všichni až po uši. Svět hledá cestu, jak z ní ven. Jenže jakákoliv cesta, s novým povrchem a dlážděním, směrem ke kapitalistickým „ideálům“, bude pro nás všechny prašnou polňačkou s výmoly a loužemi. To nemůže být dálnice, hlaďoučká , sjízdná a spásná pro všechny bídy světa. Pokud se svět nepohne jiným směrem, bude to jen vytloukání klínu klínem.
Kapitalismus nemá v současnosti co nabízet. Je bez šťávy a totálně vyčerpán. Jsou země, kde se zápasí s nedostatkem vody, o pitné nemluvě, o jídle stejně tak. Jsou země plné ropy a plné chudiny. Jsou země, kam se posílají vojenské pomoci, polní lazarety, humanitární pomoci poté, co stav v zemi rozvrtaly USA. Konflikty se stávají ve svých důsledcích nepřehlédnutelné do té míry, až už nikdo z expertů na „pomoc životu“ neví, jak ven z této skrumáže. Stáhnout vojáky, nebo naopak posílit jednotky?
Lidstvo na sebe splétá stále stejný bič. Zlo je stupňováno, násilí vede, krutost se ve fantazii předhání kdo víc a lépe brnkne na strunu bolesti.
Nedávno jsem shlédla v televizi dokument o vynálezech, ale specifických. Natočen byl již v roce 2006. Pojednával o tom, jak lze důsledně, podrobně a bezchybně sledovat jedince – člověka – kdekoliv na naší planetě. Jak ho vysledovat, objevit v lidském mraveništi. Čip pod kůží bude v blízké budoucnosti samozřejmostí, bude jím obdařen človíček ihned po narození, aby mohl být neustále pod kontrolou. Už ne daktyloskopie, ale oči jsou tím prostředníkem, kterým lze odhalit spolehlivě identitu, stačí kratičce zamířit patřičný paprsek a je to. Říkám ano, v případě hledání pohřešovaných, unesených, zneužívaných lidí. Jak známe člověka, víme, že se i tato vymoženost zvrhne v zneužívání všech normálních poctivců. Film byl pochopitelně americký, z jakých podnětů vynálezy vznikly, nelze pochybovat. Na jedné straně takové vynálezy, na druhé straně středověké mučení vězňů ve věznici na Guantánamu. Vše je sváděno na terorismus.
Kde se vzal, kdo si ho vypěstoval a proč? Kde bylo co zanedbáno, že se rozrostl do takových rozměrů? Nechoďme daleko. Co a kdo zanedbal u nás, že dochází k rozrůstání a bobtnání tzv. Dělnické strany? Kdo a proč dělá stále větší ústupky tomuto fašizujícímu sdružení? Začínají se rozpínat hrůzně systematicky a my jejich pochodům vyklízíme města, zabedňujeme okna a výklady, odjíždíme pryč, vyklízíme ulice. Proč? Podívali jste se těmto lidem do tváří, pokud je měli nezakryté? Viděli jste, jak zlobné a nenávistné pohledy mají, jak získávají díky naší justici na svém sebevědomí? Jaký materiál byl vládou justici předložen, že neobstál a DS nebyla zakázána? Demokracie u nás opět zvítězila. Zatím jen pochodují, sem tam se střetnou s anarchisty. Ale co potom, až jim nebude stačit jen pochodovat, až začnou demonstrovat svou sílu. Podněcováni obdobným hnutím ve světě se již dnes cítí velmi silní. Vůdčí světový představitel Ku Klux Klanu se pokusil dokonce žádat o možnost vystoupit na půdě Karlovy univerzity, naštěstí neuspěl.
Někteří naši vládní představitelé neustále koketují s otázkou zakázat, či nezakázat komunisty. Myslím, že spolu tyto dvě záležitosti výše uvedené souvisí víc, než si myslíme. Jedná se o věc zásadní. Nejednou přece slýcháme z oficiálních míst, že komunismus rovná se fašismus. A to je celé dilema. Přece jen je to silná káva.
Komunistické hnutí, řekněme při nejmenším levicové názory ve světě, sílí. Lidé se začínají bouřit. I v té zemi nevídaných možností a bezbřehé svobody v Americe už se silně projevují propastné rozdíly mezi lidmi. Tam se již část společnosti ocitá na samém dně a pomalu zvedá hlavu. Jak jsem řekla, kapitalismus nemá co nabídnout, chudoba a lokální války, to jsou věru artikly předurčené k zavržení. Proto není tak jednoduché škrtem pera v naší malé zemičce zrušit komunisty. Ale co s narůstajícím fašismem? Zde je potřeba jednat a zásadně.
Má poslední úvaha, přestože jich mám v poznámkách hromadu, se musí alespoň trošičku dotknout jara. Týden před velikonocemi jsme zavítali s manželem do naší matičky stověžaté. Prošli jsme historické centrum, jako vždy, zvěčnili jsme fotoaparátem pár záběrů ze současné Prahy. Nenapadlo nás jiné oslovení prožitého dne, nežli parafrází (přibližnou) z českého filmu Adéla ještě nevečeřela, kdy komisař Ledvina seznamuje cizince Nicka Cartera s Prahou. Stejně jsme nazvali i koláž ze snímků: „Ta naše Praha - ta nás vzala!“ Myslím, že komentář je zbytečný. Jen dodávám, že zamřížované sousoší je z Karlova mostu, ostatní statisti ze současnosti (chudák versus chudák).
Z konečně rozkvetlé Vysočiny srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |