Kdo zaslechl na den čarodějnic 30. dubna v rozhlasovém Kritickém klubu Jana Rejžka, že „ten Sýs“ tam, totiž ve své knize Atentát na Heydricha, „dává do terénu některé věci, kterým se vyhýbají historikové“, a že právě on „jako první upozornil na některé chronologické nedostatky“ v dosavadních líčeních toho, co se dělo v souvislosti s Heydrichem 27. května 1942 od devíti do patnácti hodin, ačkoli knih o Heydrichovi a atentátu je už možná na padesát, jistě nevěřil svým uším: že by pan Rejžek dovolil, aby se v Českém rozhlase 6, veřejnoprávním médiu, placeném z peněz koncesionářů, promluvilo o Karlu Sýsovi (asi též jednom koncesionáři) jinak než s opovržením a ironicky?
Žádný strach, citovaný výrok se až do přijímačů dostal navzdory hlídacímu psu formální demokracie, který prostě nemohl volajícího posluchače s nežádoucím názorem na Sýse včas identifikovat a zarazit, ukolébán tím, jak pěkně pohovořil volající o Emilu Háchovi.
Přitom pánové Rejžek a jeho dvojka pan Just (původně byl Kritický klub obou pánů, ale teď už je jen toho hlavního) bděli o sto šest, dokonce se omylem domnívali, že se posluchač z Kladna, jehož považovali za svého člověka, obul se svou tvrdou kritikou do knihy Karla Sýse, a tak pan Rejžek (zřejmě nechtěl, aby se o Sýsovi vůbec mluvilo, neboť stará moudrost praví, že není důležité, jak se o člověk mluví, ale že se mluví) pohotově odsekl, že „o tom jsme tady mluvili ve svém pořadu, vážený pane. Autor není v žádném případě historik. Tečka. Karel Sýs není historik. Je všechno možné, ale není to historik“.
Když posluchač namítl, že českými historiky, kteří jsou v průzkumu atentátu slabí, neměl na mysli Sýse, trvalo malou chvilku, než se pan Rejžek z utrpěného šoku trochu vzpamatoval – a během té chviličky řekl posluchač, co řekl o Sýsově pozitivním prvenství (a za co panu Rejžkovi pánové, jimž jinak slouží ze všech svých chabých sil, jistě nepřidali na platu), pan Just jen zamumlal, že „tak to je jistě možné“, ale než stihl rozvést nějaké své „ale“, jímž by uvedl posluchačovo dobré mínění o Sýsově práci na pravou (= pravičáckou) míru, pan Rejžek pro jistotu rozhovor uťal: co kdyby se posluchač nedal a třeba pochválil Sýse i za něco dalšího? A tak pan Rejžek útěk z nebezpečné zóny svedl na to, že „jsme daleko od tématu a budeme se věnovat jiným tématům; děkujeme“.
Ještě dvě tři taková odchýlení od „tématu“ a zaměstnavatelům pana Rejžka nezbude než poděkovat jemu.
Autor: alch
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |