Jana Hybášková, vystudovaná arabistka a později diplomatka (Slovinsko, Kuvajt a Irák), působila v období 2004-2009 v Evropském parlamentu, kam byla občany zvolena za tzv. Sdružení nezávislých kandidátů a Evropských demokratů. Nejspíše kvůli tomu, že při bilanč-ním shrnutí výsledků na konci svého mandátu zjistila – ostatně jako většina českých europo-slanců – že domácí média v informování o dění v EU totálně selhala, rozhodla se nejenom svou tamní činnost, ale zčásti také fungování unijních institucí přiblížit veřejnosti vlastní kni-hou. Velice nešťastně však svou knihu nazvala ZPOVĚĎ EVROPANKY. A to proto, že do skutečného „evropanství“ má i dnes stejně daleko, jako pořád ještě většina občanů na-příč Českou republikou. Hybáškové v tom ovšem na rozdíl od nich bránilo zaryté radikální pravičáctví, skrze které nepochopila fakt, že jí byla dána příležitost ocitnout se na pět let upro-střed pluralitně fungujícího aparátu, demokraticky hledajícího souhlasnou vůli všech zúčast-něných subjektů. Tedy jak politické levice, tak i středu a pravice, neboli konzervativců.
Hybáškové bylo v době převratu 1989 dvacet čtyři let a je typickým příkladem těch jejích současníků, kteří využili dané příležitosti, aby se ze dne na den zbavili svých pionýrských, svazáckých anebo i stranických legitimací. „Po všem, čím jsme si prošli, je jasné, že socialis-tický, ale i sociální jsou pro nás strašlivá slova. Social... brrr,“ píše kupříkladu na str. 36. Čím vším si ale mohla projít tato žena, která roku 1988 dostudovala Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a hned v tomtéž roce získala stipendijní pobyt na Káhirské univerzitě? Čeští pravi-čáci, k nimž europoslankyně patří, nám přece tvrdí, že přístup k akademickému vzdělání měli pouze lidé politicky nejprokádrovanější. Byla tudíž Hybášková kolaborantkou (rozuměj při-sluhovačkou) minulého režimu? Totalitních manýr v obráceném smyslu má v sobě stále dost: odmítá se třeba smířit s tím, že v EP známý německý konzervativec Elmar Brok klade při svých vystoupeních důraz na sociální aspekty, anebo že jeho britský frakční kolega Charles Tannock opakovaně zmiňuje sociální hlediska.
Své hluboké politické manko Hybášková mimoděk přiznává, když (na str. 69-70) popisuje, jak se sblížila s německým konzervativním europoslancem Michaelem Gahlerem, který ji vyvedl podle jejích vlastních slov „z trapného omylu, totiž že CDU/CSU jsou jen katolíci“. Ani se mu nedivím, že byl prý v šoku, když ji uviděl překvapenou nad tím, že jsou v této stra-ně i spousty protestantů, a „že se nejedná o žádnou politickou odnož Vatikánu“. Přímo jsem se pak zhrozil v místě, kde Hybášková konstatuje, že „evropská pravice už padesát osm let chce Evropu společnou, konkurenceschopnou, kapitalistickou, otevřenou, proamerickou, bez-pečnou a v žádném případě Evropu mezinárodní“ (str. 75-82). Pauzu k vydechnutí jsem si byl dokonce nucen udělat tam, kde se Hybášková vášnivě bere za Saakašviliho. Jak se k tomuto válkychtivému gruzínskému prezidentovi a poskoku USA staví sám jeho vlastní lid, víme už snad mezitím opravdu všichni, nemá cenu to rozebírat.
Ať se Hybášková v Evropském parlamentu pohne kam chce, všude jsou této „Evropance a demokratce“, jak se sama s oblibou, ale pro svou netolerantnost mylně označuje, nepříjemně nablízku levičáci a komunisté. Když se stala předsedkyní Delegace EP pro Izrael, píše ve své knize, post její místopředsedkyně obsadila slovenská socialistka. „Na zasedání chodili rovněž André Brie a Ulrich Stockmann,“ dodává dále. „Léta mi trvalo, než jsem odhalila, že jsou to plnohodnotní levicoví Němci těsně od českých hranic, z bývalého východního Německa, s levicovými názory“ (str. 139). Tak vida: levičáci a ještě s levicovým přesvědčením, což je jistě hrůza! Musím ale připomenout, že by býval stačil pohled do parlamentního počítače a Hybášková nemusela tak dlouho pátrat. Okrajově ještě dodávám, že obě shora bezchybně psaná jména, zrovna jako i ostatní v této recenzi, pocházejí ode mne, „Evropanka“ Hybášková si s takovými prkotinami hlavu nelámala.
Hledal jsem usilovně, abych v knize europoslankyně-autorky našel alespoň nějaká – z mého příslovečně lidumilného úhlu pohledu – pozitivně vnímaná místa. A jsou tam, i když jich není mnoho; hlavně v odstavcích, ve kterých věrohodně popisuje europoslaneckou práci, zdlouha-vou přípravu k ní a život v chaosu, jak si jej běžný občan nedokáže představit. Je vskutku ná-ročné trávit pět let v mnoha zasedáních, ať už jde o ta plenární, frakční, výborů a dalších. Při nekonečném a namáhavém cestování, a to nejen domů a zpět do Bruselu či Štrasburku, ale i služebně po různých částech světa. Ještě složitější je to potom pro matku dvou dětí, pociťující nejednou osamělost: „Proč si Hybášková nezaslouží lásku? Proč musí být tak sama? Proč se musí vznášet v oblacích a taxících, opuštěná?,“ propadá sentimentu v kapitole Přemisťování, kde také ryze žensky (kdo by to do ní řekl?) vypočítává, co s sebou musí vláčet, počínaje vše-lijakými krémy a konče vysoušečem vlasů.
V závěru knihy se Hybášková zabývá svými českými kolegy-europoslanci, a zde už je opět tou nenávistí se zajíkající osobou, jak ji mnohý z nich poznal. Tvrdí, že jsme do evropských institucí přiletěli jako z jiné planety, a že se tam na nás také tak pohlíželo. Nelze ovšem gene-ralizovat. Na skupinu KSČM cosi takového neplatilo, přestože v „kádrovém posudku“ Hy-báškové dopadli samozřejmě nejhůř. O mně třeba doslova napsala (str. 194): „Básník, emi-grant, bolševik, policajt. Antiradarista. Žádá Evropu, aby se omluvila komunistům za utlačo-vání jejich práv, Česko žaluje za porušování demokracie. Napadá celý svět za ubližování tota-litnímu komunismu...“ Přitom o pár řádek nad tím naznačila, že mě pomalu nezná. Zapomněla snad, že proti některým mým aktivitám, které zkomoleně cituje, neúspěšně vystupovala spo-lečně se senátorem Martinem Mejstříkem? Rozhodně nezapomněla, jenom lže. Po pěti letech strávených poslancováním v Evropském parlamentu nepochopila absolutně nic ani z těch nej-elementárnějších zásad demokracie. Přistála tam, jak sama píše, se svými pravičáckými „Marťany“ a „Marťankou“ zůstala.
Autor: DANIEL STROŽ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |