Když v lednu referoval redaktůrek kdysi ctihodného, nyní svinským krokem se bulvarizujícího deníku o právě vydané knize Františka Emmerta Atentát na Heydricha, a vyjmenoval úvodem čtyři knižní tituly z let 2004-2008, „věnující se atentátu na zastupujícího říšského protektora“, podařilo se mu zatajit, že bezprostředně před Emmertovou prací vyšla v nakladatelství BVD s podtitulem „příliš mnoho otazníků... pozoruhodně důkladná kniha Karla Sýse nazvaná AKCE HEYDRICH. Recenzentovi zřejmě velel nepsaný, zato tím horlivěji ctěný zákon zásadně nepřipouštět, aby se ke čtenáři režimního tisku dostala sebemenší zpráva, že si i nerežimní autoři dovolují úspěšně pracovat. Právě o to „úspěšně“ jde. Neboť ani sebevynalézavější dnešní dozorce nad literaturou by kromě pár bezvýznamných nepřesností a nedostatků v interpunkci (nové vydání, které se chystá, jistě bude už bez nich) nenašel v Sýsově knize než velice věcnou bilanci všeho dosavadního bádání o myšlence, přípravách, průběhu, důsledcích, ohlasu i aktérech a významu atentátu. To si zřejmě uvědomili i rozhlasoví „kecálisté“ (tak prý jim říká mladá inteligence), kteří posluchačův dotaz, co na Sýsovu knihu o atentátu říkají, bryskně odbyli, že ji nečetli a že od toho autora nic nečekají. To tak aby museli přiznat, že čtenářsky úspěšná kniha není špatná, ba právě naopak.
Dosavadní literaturu o atentátu z května 1942 Sýsova kniha předčí právě tím, čím básnici nás ostatní: uměním přesně vidět děje a lidi v jejich bídě i velikosti, složitosti a různorodosti, v pohnutkách, pochybnostech, a nalézat pro ně jasný výraz.
Akce Heydrich není první „historická“ práce básníkova, už 2006 vyšel jeho a fotografa Miloše Heyduka Protektorát ve fotografiích (se snímkem Heydrichova zasaženého Mercedesu a dalšími fotografiemi ze dní po atentátu), 2007 vydali Sýs a Heyduk Prahu před sto lety, ale smysl pro historickou přesnost a výmluvný dobový detail lze vystopovat vlastně ve všech knihách Sýsových veršů i prózy. Atmosféru jara po atentátu evokoval Sýs už r. 1986 v Atomovém plédu („masařky poletují kolem vyhlášek“), Zelenka-Hajský i Čurda se mihli už v básnické skladbě Píšu báseň zatímco za oknem padá muž (1992). Do bádání o atentátu byl Sýs vtažen už koncem osmdesátých let jako šéfredaktor Kmene, v němž došlo ke sporu mezi posledním z pamětníků a autorem literatury faktu Miroslavem Ivanovem. Snad právě překvapení, k nimž dospěl, když rozmotával spor a stále narážel na rozpory v dobových svědectvích, přiměly Sýse, aby se poznatky o atentátu zevrubně probral, konfrontoval je a naznačil, co vše může být nebo je za rozpory v nich.
Práce o atentátu tak vyústila nakonec v atentát na mýty o něm i na modly, jaké představují například slavný zpravodajec František Moravec (Sýs průkazně dokládá, jak nespolehlivé jsou Moravcovy memoáry Špion, jemuž nevěřili) či autor literatury faktu Miroslav Ivanov (hledal máslo na hlavě svého oponenta, přesvědčen že jeho zůstane už utajeno). Právě ve srovnání s Ivanovovým rozvláčným nastavovaným podáním vyniká fakty a otázkami nabitá dramatická kniha asi tak jako Vančura nad dejme tomu Vaňkovou.
K Sýsovým otazníkům jen dva další. Nemyslím, že „kdybychom byli po Mnichovu bojovali, země by přece nemusela být zničena, byla by okupována asi jako bojující Francie či ostatní Německem obsazené státy Evropy.“ Například jako Polsko? Sýs přece sám v Pražském chodci II cituje německého velitele Paříže, který okřikl ty, kdo ji chtěli zapálit: „Tady nejste na Ukrajině“. Se Slovany se zkrátka nakládalo jinak. Taky nevím, zda nebýt atentátu „mohl přežít Vladislav Vančura“. Byl zatčen před atentátem, a přece právě Heydrich podle přející dělníkům šel po krku národní inteligenci.
Knihu Akce Heydrich si můžete koupit nebo objednat ve Futuře či v Obrysu-Kmeni za 299 Kč
Autor: MILAN BLAHYNKA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)