Je tomu víc než 19 let, co jsme si pracně vybojovali svobodu. Počal se věk tzv. Druhé republiky. Konečně jsme se navrátili ke kořenům bývalého, námi všemi tolik milovaného kapitalismu. Sice pravda - ještě v lednu 1990 zazněla věta „...Přísahám na svoji čest a vědomí, že budu sloužit a hájit zájmy Československé socialistické republiky...“, ale což účel nesvětí prostředky? Našemu novému režimu jsme začali řečí přeškolených ideologů říkat také tržní hospodářství.
Ostatně lid to přijímá s větším klidem a laxností než slovo kapitalismus. I dnes se však objevují nežádoucí individua/elementy a příčinou toho je přílišný liberalismus, který jsme připustili. Zvláště kultura má určitá rezidua, s nimiž se musíme ještě vypořádat. Vůdčí osobností odvrácené strany literatury počátku 21. století, konkrétně její umělecké oblasti poezie, je prý jistý Pavel J. Hejátko. Tento pseudointelektuál přitahuje širší okruh svých obdivovatelů, z nichž mnozí mají tu drzost hovořit o Hejátkovi jakožto o nejvýznamnější osobnosti české literatury této doby. Hejátko dokáže sice nahlas hodiny recitovat nazpaměť třeba Baudelaira v originále, ale jde o
absolutně svobodomyslné individuum a živel, který může svými názory ohrozit smýšlení mnoha mladých lidí, kteří (ve zvyšujícím se počtu) jeho počínání
sledují se zájmem. „Hejátkovština, jejíž stopy nalézáme v literatuře, malířství, estetice a jazykozpytu - je nepřátelskou rudou propagandou, se kterou se setkáváme bohužel i v 21. století nejen v našem umění. Boj proti hejátkovštině je bojem za svobodu a demokratické principy, které jsme povinni udržet i pro příští generace.“ Jeho duch poetismu se ohlašuje s razancí a hlasitě, ale i s jakousi provokační apartností. Novodobí kritici hejátkovštinu vesměs odsuzují a ti z nich, kteří se za Hejátka staví, jsou oportunističtí „revolucionáři“, s nimiž si musíme velice brzy poradit! On miluje Rusko úpadkových básníků/prozaiků a nahlas kritizuje naši tvrdě vybojovanou
kapitalistickou (z USA převzatou/vzorovou) demokracii. Dokonce má v sobě tu drzost odsuzovat celkový koncept mezievropské a euroatlantické spolupráce!
Nahlas se hlásí nejen v umění k diktatuře proletariátu a tyto své myšlenky promítá i do své poezie. Nejhorší je fakt, že mu mnoho mladých lidí jeho falešná slova věří a jeho veršům naslouchá! Hejátko je militantní umělec, který vyzývá své posluchače k boji za ony tzv. revoluční myšlenky. Jakožto novodobí strážci morální čistoty jsme povinni všemi možnými prostředky proti hejátkovštině brojit a přesvědčovat naše spoluobčany o jejím zhoubném působení! Je nám již dávno znám fakt, že hejátkovština je záměrně provokující a rádoby šokující „filozofie“ s přesně daným účelem - pobouřit většinovou společnost, ale tím na svoji osobu paradoxně upozornit a zvýšit její popularitu. Rovněž tak se nesmíme „nechat nachytat na švestkách“ ve směru obhájců hejátkovštiny a sice takových, kteří argumentují svobodou slova, myšlení, vyznání. To, co si Hejátko 19 let po roce 1989 dovoluje, nemá nic společného s pluralitou názorů, ale jde o pouhé nabádání a propagaci zločinecké ideologie. Je tragickým faktem, že se někteří přeběhlíci z řad tzv. básníků připojili k Hejátkovi a jeho tvorbu naprosto nesmyslně obdivují! Neblaze proslulým prvkem je i pár literárních kritiků a vědců, kteří se bezmyšlenkovitě postavili za jeho tvorbu, hájíce tak s plným vědomím jeho protistátní až teroristické/radikální/extrémistické záměry a zájmy. Jde sice vesměs o bezvýznamné spiklence/zkrachovance z řad minulého režimu, kteří jsou v
současnosti tak jako tak na indexu, avšak již jen samotný fakt, že hejátkovštině někdo přitaká - je velmi nebezpečný. Našli se však mnozí odpadlíci i z plejády dnešních umělců/zrádců (nezatížených komunistickým režimem), kteří se neštítili (pravděpodobně - proč by jinak?) za mrzký peníz obětovat ideály a hlavní politické i filozofické pilíře/principy kapitalistické demokratury. Pravdou (a vlastně jediným naším výrazným úspěchem v postupu proti hejátkovštině) je to, že jsme obsadili naše přední literární periodika ambiciózními, kariérními, vesměs průměrnými (a všeho schopnými)
grafomany, přes něž naštěstí Hejátko neprojde. A to za žádnou cenu. Jde o ideově prověřené a politicky uvědomělé spolupracovníky: Martina Stöhra (Host), Borise Cveka (Téma), Vítězslava Bocha a mnohé další z magazínů jako Revolver Revue, Labyrint aj. V oblasti hlídek principů humanity a Hejátkovy zlotřilé rétoriky máme naopak konfidenty: Borise Vlčka, Lukáše Petříka nebo Tomáše Břicháčka (E a EU portály), kteří zavčas o Hejátkovi informují příslušné orgány. Prohrou jsou pak na druhou stranu profily sepsané spoluspiklenci Ivanem Švandou (Protimluv) nebo Petrem Štenglem (Psí víno). Hejátko patří za mříže a jeho poezie a názory musí býti vhodně eliminovány, protože by to mohlo připomenout naší zmanipulované mládeži, že není vše tak, jak jsme jim vysvětlili.
Hejátko má dvě hlavní témata: Podle jeho představy a pravidel, jejichž hlavním smyslem je zničit současný režim, má umění rozvracet falešný kapitalistický prvek a každý jedinec je svébytná jednotka, která má právo a dokonce i povinnost se bouřit. Špatné je to, že má Hejátko finanční (byť nevelké) zázemí, díky němuž je nezávislý na dnešním zřízení. Hejátko ve své tvůrčí činnosti vybízí své čtenáře ke svržení všeho demokratického a k opětovnému nastolení „diktatury proletariátu“. Tomuto faktu se přece musí zabránit všemi možnými prostředky a Hejátko musí být odklizen za každou cenu.
Hejátko musí být zapojen do tvrdého fyzického pracovního procesu, aby neměl čas a chuť jakkoli kritizovat dnešní politické dění a zkreslovat tak především mladým lidem umělecký, ale i reálný svět. Jakožto organizace umělecké obce vyzýváme tímto k uvěznění Hejátka a k jeho kriminalizaci, včetně bojkotu jeho veškerého „umění/díla“, pokud možno na co nejdelší dobu. K této naší výzvě se připojují i všichni novonormalizační přední umělci z oblasti pop music, výtvarného umění, sochařství, literatury a dalších uměleckých žánrů.
Hejátkovština je zhoubný nádor, který se může velmi rychle rozšířit a jehož jakákoliv forma je v dnešním demokratickém světě naprosto nepřípustná! Uděláme tedy cokoliv, aby se tento novodobý ideoterorista co nejdříve ocitl v nápravném zařízení, kam ostatně již dávno patří. Naše 19. výročí boje za svobodu, pluralitu a demokracii, včetně kapitalismu uhájíme i za cenu obětiny...
Navíc Hejátko sám přece onehdy prohlásil: „Budu vás urážet tak, že urážky povýším na umění...!“. To si přece nenecháme a nemůžeme nechat líbit!
Až donedávna se nám tento tzv. literát víceméně vysmíval. Právě přišla chvíle, zavřít mu tu jeho nevymáchanou klerofašistickožidobolševickou hubu!
Níže podepsáni jsou všichni prozatímní prorežimní umělci (kteří vystudovali a
vystupovali ještě před 19 lety za komunistické peníze) a současní mravokárci hrající/řečnící/vystupující v TV estrádách a na politických mítincích opět té strany, která zrovna nejlépe platí. S rozloučením: ČEST SPRÁVNÉ STRANĚ BARIKÁDY!
Autor: Charta 2008
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)