Jakoby téměř neviditelný europoslanec Daniel Strož vyjadřoval od svého zvolení do EP své mínění na dění v Evropě a v evropské domovině spíše v řádcích než v okázalých projevech na shromážděních. Nedokazoval svou existenci v hlučné přítomnosti na akcích, na nichž se V.I.P. obvykle s mastnými ústy zviditelňují.
   Nikdy se neobjevil na žádném billboardu, ani nebyl zván na akce, na něž by jej jiní zvali, aby je svou přítomností ozdobil.
   Sám chovám několik relikvií z významné politické, literární a nakladatelské činnosti básníka a publicisty Daniela Strože, o které se značnou měrou zasloužil.
   Především je to Literární cena Daniela Strože a Unie českých spisovatelů, ztvárněná v bronzové skulptuře Niké, díla akademického sochaře Ladislava Janoucha.
   Patřil jsem k prvním, kdo ji za knihu Pavel a Zdeněk Hrabicovi Vila pana prezidenta - Historie rodinného sídla Hany a Edvarda Benešových v letech 1929–2001 (Erika 2005) z rukou Strožových v obci Mrázov v Teplé na Mariánskolázeňsku 29. května 2006 přebíral u obnoveného pomníku s verši díkuvzdání Josefa Hory Stalinovi a Benešovi za osvobození vlasti.
   Málokdo tehdy v české veřejnosti pochopil, že se tak stalo uprostřed štvanic, vulgárností a ostouzení osobnosti prezidenta Dr. Edvarda Beneše, vzdalování se naplnění závěti Hany Benešové o zřízení Památníku Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. Pozdě bycha honit; kdo se naplněním závěti chlubí až dneska, v dubnu 2009, je farizej!
   Básník Daniel Strož vydal vlastním nákladem (jak jinak) v roce 2007 dvě knihy čtvercového formátu – Stejně tu zahřmí (výbor z veršů protirežimních); často měřím očima její řádky a volám spolu s básníkem znovu a opakovaně, pořád častěji slova jeho závěrečné básně Stejně tu zahřmí.
   A druhou čtvercovou knihu, která mne pohladila již svou laminátovou barevnou obálkou: Egon Ervín Kisch - Karel Marx v Karlových Varech. Kdykoliv mi čas dovolí, obhlížím mezi karlovarskou zelení piedestal pomníku Karla Marxe s nápisem: „Egon Ervín Kisch napsal v roce 1946 poslední reportáž Karel Marx v Karlových Varech“.
   Blahořečím Daniela Strože a Emila Hrušku za neobyčejný ediční čin, inscenovaný na počest Karla Marxe v roce 2007, kdy se Marx ani Engels v české společnosti vůbec nenosili, téměř dvacet let poté, kdy jeho velký druh Bedřich Engels byl v Praze neukojeným a rozpolceným řečníkem označen za bezvýznamného a ješitného filozofa.
   Nikdo nemá potuchy, co znamenalo obstarat autorská práva na vydání Kischovy práce, když se ani Kisch, ani Marx, ani Engels v podstatě u nás téměř nevydávají.
   Teď ke všemu předchozímu, s rytmickou pravidelností, vydal Daniel Strož za finančního přispění Evropské sjednocené levice/Severské levice GUE/NGL Evropského parlamentu Sborník vybraných aktivit europoslance Daniela Strože za druhou polovinu mandátu 2007–2009.
   Řádky z jeho vystoupení v EP, články, poznámky potvrzují, že jde opět o neobvyklý ediční čin, stačí si přečíst zcela náhodně kterýkoliv ze zařazených příspěvků; ani Strožův životopis se nedá přehlédnout…
   V době neutuchající reklamy o úspěších českého předsednictví EU a v časech Topolánkových výroků o tom, že česká vláda padla kvůli úspěchům této shůry dané pozice. Se zájmem a pozorností čtu jednu z odpovědí europoslance Daniela Strože na otázku novinářů již v roce 2007 o tom, jak v Evropském parlamentu chápou Českou republiku: „…Českou republiku jako takovou většinou nevnímá nikdo nijak. My jsme se prostě pro mnoho lidí ve světě někam zakopali. Oni prostě vědí, že bylo Československo…“
   Kdo má vlastně pravdu?
   Mám mnoho důvodů věřit i tentokrát europoslanci Danielu Strožovi! Naplnil mandát, který jsme mu pro Brusel dali, snad proto o něm nebylo příliš slyšet a už jej nebylo ani příliš vidět. Vždyť politika má i v Evropě stejně kluzké parkety, jako je má navoskované v naší domovině.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)