Apokalypsa děsí člověka po celou dobu, co žije na této planetě. Klasickým vylíčením posledních malérů je Zjevení svatého Jana, ale i četná další proroctví, která pronásledují lidstvo v každém čase. Od dávných časů před Kristem, stejně jako v takzvaném novověku, o třetím tisíciletí ani nemluvě, neboť se dneška týká víc, než kteréhokoli z minulých časů. Kdybychom nezažili Hirošimu, myslím, že bychom si již dávno vyzkoušeli podobný malér kdekoli jinde na naší planetě. Tím spíše, že se dodnes těmito hračkami už vybavil kdekterý „chudák“ na této zemi. Momentálně najdeme rakety s nukleárními hlavicemi v širokém pásmu od Číny, přes Indii, Koreu do Pákistánu, Iránu či Izraele, a většinou je to v zemích, které se tuze nemilují, i když ani hinduisté či katolicky laděné země nejsou žádnými svatoušky, ale muslimské země i Korejci bývají mimořádně nedůtkliví. Věčná nejistota již dávno inspirovala amerického teoretika jaderné války H. Kahna, že by bylo možno sestrojit jadernou minu, schopnou roztrhnout celou planetu. Ovšemže nálož by byla naprogramovaná a k explozi by došlo za určitých jasně formulovaných podmínek. Kdyby například Čína nebo Rusko vypověděly amerického velvyslance, arabští teroristé ještě jednou zaútočili na New York nebo na Ameriku jako celek, nálož by automaticky explodovala. Přičemž by se podmínky mohly libovolně měnit, samo sebou hlavně v závislosti na pohodě americké administrativy. Takže bychom si byli ještě více vědomi nezvratné skutečnosti, že naše životy visí na rozmarech a morálních kvalitách několika (a často ne zrovna nejskvostnějších) jedinců. Jejich počet byl již vícekrát zveřejněn.
Kdyby takovouto minu instalovali Američané, dovedeme si představit, že by si na podobné rachejtli dali záležet i Rusové, Číňané a celý blízko- i dálněvýchodní svět. Takže kdekdo by si diktoval podmínky, a život, který již dnes vedeme pod silným mnohostranným tlakem k psychické depresi, by zrál k sebevraždám, což se jeví i v současných statistikách EU. Jde o jedno z potenciálních nebezpečí života na modré planetě. Hrozí nám ovšem i tání ledovců a zatopení celých kontinentů, anebo nová doba ledová, přičemž odborníci netuší, která z obou alternativ by nám vlastně měla nahánět větší strach. Země prochází po celou dobu své existence většími či menšími klimatickými proměnami, ale též bombardováním většími kosmickými tělesy. V jednom jediném čase opustil život rod dinosaurů, a my dodnes nevíme, jaká pohroma skosila toto početné obyvatelstvo. Naši myslitelé u kormidla moci se domnívají, že na zeměkouli jsou značné rezervy pro další populační růst, avšak již v této chvíli nemají miliardy lidí přístup ke zdrojům pitné vody. První vodohospodářské problémy nastaly v dobách napoleonských válek, a teď, o dvě stovky let později (kdy nás je téměř sedm miliard), je jen Václav Klaus přesvědčen, že člověk zemi nevyčerpává, nehuntuje, ale kultivuje. Přitom stačí vykácet deštné pralesy, plíce planety, nebo zničit mořský plankton, který se vydatnou měrou podílí na stálém okysličování planety. Stačí k tomu málo: potopení tří tankerů s herbicidy. Ty už v mořích možná dávno jsou, díky dávkám, jimiž zeměkouli vydatně kropíme.
A to ještě nebyla zmíněna pandemie, hromadné a smrtící virové (či subvirové) infekce. Prasečí chřipka, směs virů naší, ptačí a vepřové nákazy je možná předvojem, možná jen hrozbou. Přitom toho o virech, které čekají na svou příležitost desítky let, vlastně ani mnoho nevíme. Jejich svět není probádaný: viry se samy nejsou s to množit, nejsou ani živé, ale ani mrtvé, nevykazují-li známky života, pokládají se za inaktivní. Ovšem do okamžiku, než se zabydlí a zaútočí na svého nositele. Mohou ovlivnit i život v bakterii (jichž je mimochodem v každém těle okolo jednoho sta miliard), které se mohou stát jejich přepravci či rozsévači. Víme toho málo, ale jedna generace virů, které mohou zničit lidstvo, se může zrodit během půlhodinky. Jako by nebylo dost této děsivé představy, vydatně podporovaní vědci zkoušejí v laboratořích míru své dovednosti v přestavbě a genetických modifikacích virů. Co až jim unikne jeden jediný uměle vyrobený kmen, proti němuž nebudeme mít nejmenší ochranu? Přitom stupňů pandemie je šest, a na jejich prvním stupni se u zvířat žádné viry nevyskytují. Na tom posledním se virus lavinovitě šíří po planetě, a ten, kdo vůbec přežije, může dosvědčit, že šlo o pandemii. Co se prasečí chřipky týče, jsme zatím na stupni čtvrtém. Jsou však již potvrzeny přenosy ze zvířete na člověka a mezi lidmi navzájem.
K tomu si přidejme naši bezstarostnost, a je-li třeba, i útočnost. Připomeňme si, že Číňané vyrobili první střelný prach někdy v sedmém nebo devátém století před naším letopočtem. Vyráběli si v pohodě a k oslavě významných dnů raketky pro své obveselení. Což platilo jen do 13. století, kdy se prach dostal na evropskou pevninu. Hned se našli objevitelé, kteří odlili první dělové hlavně, a flotily se vydaly k čínským břehům. Loďstvo obklopily džunky, roztomilé bárky, jejichž osazenstvo nemělo potuchy, co se skrývá za zakrytými střílnami. Najednou se zvedly kryty a potápějící se místní loďstvo dalo světu najevo, kdo tu bude novým pánem.
V dřívějších dobách lidstvo ovšem zdaleka nebylo vybaveno takovými možnostmi, jakými disponujeme dnes, ale strach býval čas od času dosti děsivý, a pověrčiví obyvatelé našeho kosmického plavidla, ale také moudří duchové, si vyprávěli o blížící se zkáze. Vzpomeňme si například, že se četní lidé obávali okamžiku, v němž se srovnají do jedné řady všechny planety naší sluneční soustavy. Stalo se tak 4. února roku 1962, a toho dne se mělo údajně opakovat postavení, v němž se prý (10 431 před Kristem) potopila Atlantida. Biblický prorok Daniel někdy okolo roku 600 před naším letopočtem předvídal, že po 2520 letech začne konec našeho času. Mnozí vizionáři čekali tento okamžik již počátkem šedesátých let minulého století.
Dnes mnozí badatelé proměřili chodby v Cheopsově pyramidě, přičemž jeden metr (ovšem zda v délce platinoridiového měřidla, je sporné) měl být rovnocenný jednomu roku. Jak se dočítáme, délka cesty by ukazovala na rok 2001. Ale když se podíváme na kalendář starých Mayů, dozvíme se, že kalendář končí o zimním slunovratu 21. prosince 2012. Tedy za pouhé tři roky. Možností zkázy je hned několik, jak jsme se již o nich zmínili. Může rovněž dojít ke srážce s nebeskými tělesy, nebo k tsunami, které propláchne celou planetu. Stačí však, aby vypadla elektrická síť na celé planetě. V lednicích bude hnít jídlo, ztratíme spojení mezi sebou, nepohnou se výtahy, přestaneme produkovat živiny a potřeby nezbytné k životu, skončí doprava a hladoví a zoufalí lidé se budou rdousit.
Možná, že tohle měl na mysli duchovní velikán Mahátma Gándhí (Velký duch), který krátce před svou smrtí pravil, že lidstvo projde těžkými časy a bude povoláno k zúčtování. Ten den lze nazvat „soudným“, a budou vyrovnány naše dluhy. Jak dodal, stane se tak „velmi brzo“, což je ovšem pojem nanejvýš nepřesný. Je pozoruhodné, že britský princ Charles nedávno prohlásil, že lidstvo má méně než 100 měsíců, tedy méně než 8 let k řešení katastrofálního stavu své planety. Tedy se téměř strefil do mayského kalendáře. Marné je však jakékoli varování, neboť řízení událostí na této planetě se poněkud podobá řízení složitého stroje. Když jsme ho jednou spustili, neuvědomili jsme si, že nejsme s to systém řídit, ale hlavně nevíme, jak tento monstrózní stroj zastavit. Tak nezbývá než čekat na 21. prosinec roku 2012. Dárky, pokud na ně ještě při současném ekonomickém řízení budeme mít, pak už vůbec kupovat nemusíme.
Jenže Mayové nebyli jen skvělí tvůrci kalendářů dokonalejších než naše soustavy. Proto jejich rady starších, tedy náčelníci, shledali, že nedojde ani tak k totální zkáze, jako spíš k průchodu branou do nové epochy zbylého lidstva. Naše postoje a činy v posledních dvaceti letech spolurozhodují, jak kruté změny nastanou. Lidé si budou muset rozmyslet, jaké volit reprezentanty. Máme si osvojit i respekt vůči Zemi, úctu, kterou vynikali původní obyvatelé Ameriky. Musíme si ujasnit, kdo je kdo z hlediska humanitního a řešit své problémy nikoli jen hlavou, ale též srdcem. Obnovit úctu k posvátným místům a kulturním památkám na této planetě. Lidstvo přetrvá, bude-li prosazovat hodnoty čestnosti a poctivé práce. Bohužel těmito zásadními otázkami se tři roky před dvanáctou málokdo zabývá. Politické organizace by měly mít zmíněné myšlenky Mayů v popisu práce, místo aby se dožadovaly důvěry občanů jen nevalidními, až směšnými předvolebními proklamacemi.
Autor: TOMÁŠ VLK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |