Tak se původně měla jmenovat próza Ruperta Thomsona (1955) autora střední generace, který od samého počátku své tvorby stojí stranou hlavního proudu britské literatury. Čtenář ať posoudí, zda definitivní název textu KNIHA ZJEVENÍ (Mladá fronta 2008, str. 232) odpovídá volbě tématu. A ještě něco je třeba na autora prozradit: jeho knihy vznikají na různých místech zeměkoule. Thomson je světoběžník. V Knize zjevení hraje významnou roli Amsterodam.
Kniha zjevení má čtyři části; kromě druhé se vyprávění odvíjí v první osobě, er forma s tykadly vševědoucího vypravěče nastupuje v okamžiku, kdy je protagonista zbaven svobodné vůle. Ano, čtete dobře. Mladý uznávaný tanečník je unesen třemi anonymními ženami. Proč? Kvůli kratochvíli, možnosti ponížit, k ukájení sexuálního libida. Z uvedeného je patrné, že druhá část má nejblíž k pornografii, neboť se bez přestání nabízí otázka, kam až hodlá autor zajít.
Po vrcholné seanci, která svou zvrácenou obžerností připomene starořímskou hostinu u Trimalchiona, musí hrdina předvést kreaci z Labutího jezera. Ženám mezitím dal jména; podle odstínu hlasu, podle intimních doteků. Byl několikrát opakovaně znásilňován... Potom je zhruba po třech týdnech propuštěn.
Protože není schopen seriózního vysvětlení, kde se zdržoval, bortí se jeho vztah s Brigitte. V hledání sebe sama se mění pětiletá bludná pouť světem. K návratu hlavního hrdinu nakonec přiměje posedlost vypátrat ty tři. Lehkost seznamování se mění v rituál; pohlavní styk má především za cíl porovnat intimní anomálie, které uchovala paměť. Sto šedesát žen za čtrnáct měsíců... Až do okamžiku, kdy o barový pult zazvoní vlas vynalézavé zrzky...
Autorova přímočará sdílnost je odzbrojující. Tah s cílem najít je veden jedním směrem. Bez zádrhelů, bez nezbytného stupňování napětí. Snad přílišná netrpělivost v posledním případě způsobí, že se protagonista ocitá v policejní cele. Pokus o znásilnění je víc než zřejmý. Jak tedy z toho ven?
Rupert Thomson vsadil na manýru o skobě, na níž se v průběhu děje musí někdo oběsit. Jako zdatný partykář převedl tento vypravěčský poznatek mezi postavy. Někde uprostřed vypravování se hrdina seznamuje zcela náhodně s pracovníkem kriminální policie. A poslední věta románu má všechno sepnout. Nikoli vyřešit...
Protože informace na přední záložce zmiňuje prvotinu Johna Fowlese, srovnání se zákonitě nabízí. John Fowles (1926) vstoupil do literatury v roce 1963 románem Sběratel a předvedl se jako znamenitý psycholog i jako kompoziční mistr. Únoscem je v tomto případě tuctový mladý muž Frederick Clegg, sběratel motýlů.
Jeho nejvzácnější úlovek je studentka malířství, půvabná Miranda. Její prožitky ve vězení jsou fragmentárně zachyceny v deníku a tento dvojí pohled je přesným odlišením povahových rysů. Zatímco se zakomplexovaný Clegg mění v psychopata, Miranda zůstává ženou s bohatým vnitřním životem, který přesahuje její úděl. My jsme na stránkách Obrysu-Kmene referovali o Fowlesově románu Daniel Martin. Proti jeho způsobu práce a závažnosti uměleckého sdělení se Rupertova Kniha zjevení podobá shluku nic neříkajících vět a nahodilostí. Škoda.
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |