Nedávno jsem na novinovém stánku vydal hříšných třiačtyřicet korun za výtisk časopisu ABC, který je prý určený „mladé generaci 21. století“, jak hlásá podtitul. Na obálce mě totiž dost nemile zaskočila vypreparovaná lidská lebka s ohnivými očními důlky (má jít o Terminá-tora), proťatá napříč zkrvavenou dýkou. Uvnitř čísla jsem se pak dozvěděl, že tato dýka s pružinou k nasazení na dětskou hlavu, vyrobená z plastu, je k číslu přidávána jako „dárek“ a patrně zvrhlými redaktory časopisu zatříděna do „kategorie žertovných předmětů“. Šéfredak-torka Miroslava Volfová k tomuto „hororovému noži“, jak jej nazývá, na str. 8 píše, že půjde dozajista o velikou legraci, až si jej některé dítě v partě nepozorovaně nasadí na hlavu. V návodu k použití na téže straně stojí navíc doslova, že (před ostatními dětmi) „...proměníte se v krvácející smrtelně zraněnou oběť vraždícího maniaka, který vám obrovským nožem probodl hlavu skrz naskrz“.
Zkrvavená dýka je sice tím nejhnusnějším, co toto vydání ABC přináší, ale ani celkový obsah v odpornostech a ubohosti pozadu nezůstává. Děti se mají kupříkladu věnovat černé magii a soutěžit o strašidelné klíčenky s panenkami voodoo, nebo se v upoutávce na nový hororový film s Arnoldem Schwarzeneggerem dočtou „moc nemluvit, hlavně střílet“ a v článku o síle hudby je upozorňováno na jednu z „nejdepresivnějších písní“, která byla ve třicátých letech minulého století spojována s takovým množstvím sebevražd, že ji v rozhlasových stanicích zakázali hrát. Popisuje se tu také, jak lze hudbou trestat (příkladem jsou uváděny výslechy vězňů na Guantánamu!) anebo i demoralizovat protivníky (dělaly to USA ve válce s Irákem). V časopisu je též neúnosná míra často skryté inzerce a nejrůznějších reklam. To jediné, čím se někdejšímu ABC alespoň vzdáleně připomene, je vložený návod na sestavení modelu traktoru k vystřihnutí a slepení z jednotlivých dílů.
Časopis ABC začal vycházet v lednu 1957, s podtitulem „měsíčník mladých techniků a příro-dovědců“, a nebylo divu, že hned během půlroku se stal nejoblíbenějším periodikem pro děti a mládež před pubertou. Již v prvním čísle si zde přišli na své chlapci a děvčata zajímající se o zrod naší planetární soustavy, o letectví a tehdy začínající kosmonautiku, ale i modeláři, přá-telé přírody, mladí kouzelníci atd. Nechyběl ani kreslený seriál na pokračování a shodou okolností i tady – jako v tom současném ABC – vyšel článek o filmu, jenomže hodnotném: vysvětloval techniku výroby filmů režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku a Vynález zkázy, ten podle románu Julese Verna. V tomtéž čísle začínají také cestopisné vzpomínky Aloise Přívratského, vyhnaného ještě za Rakouska-Uherska ve čtrnácti z domu do světa hladem a bídou. Dnešní redaktoři ABC by to nejspíše nazvali komunistickou propagandou.
O nynějším ABC nedávno kdesi napsali, že ačkoli jde o časopis s dlouholetou tradicí, nepro-dává se a jeho náklad jde ke dnu. K tomu je ale nutné podotknout, že zmiňovaná tradice byla už dávno přeťata a současnou úroveň časopisu nelze vůbec srovnávat s tou, se kterou již před více než půlstoletím začínal a po desetiletí si ji udržoval. ABC dneška je barevně potištěným brakem, jímž si mezinárodní vydavatelský koncern Ringier nenápadně vychovává mládež k pozdějšímu čtení toho, co u nás jinak vydává: deníky Blesk a Aha!, týdeník Reflex a další nejprimitivnější bulvár.
Rodičům, jejichž potomek by po nich zakoupení ABC vyžadoval, bych vřele doporučil, aby těch třiačtyřicet korun za něho raději utratili u Mc Donalda. Neprodávají tam sice také zrovna nic obzvlášť zdravého, ale z dítěte jim alespoň neporoste tupec anebo dokonce krvežíznivý ničema.
Autor: DANIEL STROŽ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |