Kamenná či bronzová socha samozřejmě nikam nekráčí. To snad pouze terakotová armáda připochodovala nedávno do sálu pražské Lucerny. Když se ale socha ocitne nechtěně za hraniční čárou, zůstává sice v Evropě, ale promění se v ukradenou.
Jenže sochy skutečně někam odcházejí. Dívka v bronzovém provedení možná později v soukromí utěšuje statuofila při ukájení vychýlených sexuálních potřeb. Socha zvaná Dívka s jablkem sochaře Břetislava Bendy (1897–1983), stojící od roku 1927 v závětří Belvederu v Zeyerových sadech, zmizela až v čase posametovém. V jakémkoli ročním období jí nechyběly v ruce s jablkem květy či alespoň větvička. V současnosti neslouží už obdivu tisícům lidí, ale spíše zloději či uchýlovi. Lidstvo se vylepšuje měrou vrchovatou a zlodějnu si již objednává. Musela to být pěkná makačka snést nedávno dvoumetrákový hodinový stroj po schodech kostela v Jetřichovicích pod Smrkem…
V Havlíčkových sadech ve Vršovicích, známých také jako Grébovka, před umělou jeskyní po léta stávala uprostřed bazénku socha Neptuna. Byla odstraněna bývalým podnikem starajícím se o park, ale později byla ze skladu prodána a nyní stojí v Třemblatech u svatební síně. Prý by ji rádi vrátili zpět, ale těžko se hledají lidé, co za ni shrábli peníze, a tak se zpětný odkup zatím nekoná. Zcizená busta komika Vlasty Buriana z hrobu na Vyšehradě určitě k lítosti zloděje žádné anekdoty nevypráví…
Hádanice o postavení pomníku malíře, rodáka z Mirotic u Písku Mikoláše Alše (1852–1913) a jeho umístění na stejnojmenném nábřeží na Starém Městě pražském se vedou už po mnoho let. K nějakému rozhodnutí by se mohlo dospět i proto, že v rozpuku letošního úžasného krizového roku bronzová busta Mikoláše Alše, stojící od roku 1914 v Praze na Lhotce, zmizela rovněž. V Alšových sadech naproti přepychovému secesnímu hotelu Villa Voyta tak malíře připomíná už jen prázdný podstavec. Na místě secesního hotelu stával kdysi výletní hostinec Josefa Vojtěcha s názvem Daliborka. Hostinský se s malířem přátelsky stýkal. Alšův pomník na Lhotce byl v Praze vůbec prvním. Vytvořil ho Josef Rada (1880–1914), žák profesora Josefa Václava Myslbeka a Celty Kloučka. Sochař ho dokončil chvíli před svým odchodem…
Poptával jsem se mj. i v recepci hotelu, z níž je na pomník vidět, na osud zmizelé busty, ale až později mi jeden zahradník pracující na záhonu prozradil, že dva zloději byli přece jen chyceni a na podstavci by se někdy mohla objevit alespoň kopie malířovy busty.
Jiný Alšův pomník lze doposud objevit v Praze-Suchdole, kde malíř pobýval na statku mecenáše umění Alexandra Brandejse. Kamenná mohylka s reliéfem malíře zatím „neodpochodovala”.
Kulturní národ v globalizovaném světě dokáže strašně moc. Už se přestal stydět za nekulturní počínání a víc straní ubližovatelům než postiženým. A němé sochy čím dál častěji promlouvají o jednání živých.
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |