Smířlivost lidí s poměry mne stále častěji uvádí v úžas. Smířlivost s dobou, s vývojem věcí veřejných, s vývojem společnosti a ne jenom té naší u nás, v s láskou nazývané milé a malé české kotlině. Jistý mladý Američan v nedávné době vyhrál v loterii několik miliard dolarů, z nichž valnou část spolkly daně z tohoto mimořádného příjmu. Ale to není to podstatné, co chci říct. Je šťasten a to nadmíru. Kdo by nebyl, namítnete. Jeho rodičům se úplně rozpadl rodný ranč, žili v bídných podmínkách v karavanu na dvoře. Obrovská výhra vyřešila všechny problémy. Kolik je takových šťastlivců a kolik je nešťastných, na které se štěstí neusměje, právě v té úžasné Americe. Kolik Američanů řeší své neřešitelné životní problémy sebevraždou? V zemi, která by měla být, podle pění chvály, na vrcholu svých možností. Ona ve své podstatě na vrcholu je (pro někoho), ale chystá se ke strmému sestupu, neřku-li pádu, protože systém, ve kterém funguje, už nemá co nabídnout, je v rejži zvané krize. Podle předpokladů, naděje vkládané do nového šéfa Bílého domu, černého pánaboha Baracka Obamy, se události sunou hlemýždím tempem, neboť není v silách jedince mávnutím proutku zastavit rozjetý vlak kapitalistické expresní jízdy. Ať má snahu sebelepší, čas je jeho nepřítel, a s ním řada bankéřů, ekonomů a především zbrojařů, a bude ještě dlouho trvat, než nazraje vědomí lidí ke změnám v tamní společnosti. I naši mocipáni nekonají kolem Obamy takové oslavné tanečky, jako kdysi okolo bývalého prezidenta Busche. Zkrátka nový prezident je z trochu jiného těsta, takového lidštějšího i když jinak je to kapitalista jako podle šablony vystřižený, ctící systém, z něhož vzešel.
   Našince doma začíná krize šťouchat do žeber. I sdělovací prostředky už se připravují na „pomoc“ na příklad českým a moravským hospodyňkám v kuchyni. Dozvídám se z rádia, jak připravit jídelníček (v tomto případě oběd) pro čtyřčlennou rodinu a dokonce mám tři možnosti: za 40 Kč, za 60 Kč, nebo za 80 Kč. Po přednesu, jaké ingredience jsou potřeba, se dozvídám i zajímavé záměny. Místo šlehačky použijeme mléko, místo kvalitního masa pár deka mletého, nebo raději uzeninu, drahá exotická zelenina a ovoce se jednoduše nahradí tuzemskou mrkví a jablkem (i když i zde se dá o původu ingrediencí pochybovat) atd. A hlasatelka si libuje, jak se podle rodinka za málo peněz pěkně nadlábne. Pak vezmu do rukou noviny a čtu o horentních příjmech našich vládních špiček, ale i jedinců v hierarchii postů nižších, a stále jen tiše žasnu. A což teprve takový pan Špidla se svým milionem a půl měsíčně a s dalšími příplatky (na bydlení 80 tisíc atd.) a vidím, že je mu už vyměřen i důchod, a nedejte se mýlit, že se jedná o částku pár desítek tisíc! A já stále nevím, v čem jsou tito lidé tak výjimeční a vzácní. Mít starosti šlechtické také není k zahození. V hotelu Pupp v Karlových Varech se nám zase letos sešla smetánka aristokracie. Jejich menu je rozhodně zajímavější než doporučené recepty pro čtyřčlennou rodinku za 40 Kč. Hlavní chod - perlička v divokém koření, máslová zelenina a pažitkové brambory, následně sladká tečka - lehký dezertík, to byla odpověď na otázku, jak mlsné jazýčky šlechta má. Jeden z hostů se rozplýval, že vesměs mají rádi jídlo s překvapením, tzv. napínavé. V mnoha našich rodinách už to začíná být také napínavé - ale z jiných důvodů. Zatracený socialismus, ten mne naučil, že bychom měli všichni užívat své ruce k práci, hlavu k přemýšlení a život prožít v důstojných, příjemných, kulturních a šťastných podmínkách. A ne, žel, jako již někteří z nás, na hranici bídy, problémů, bezpráví, ve starostech o holou existenci, o bezpečnost, ve strachu o základní právo, právo na práci a zdravotní péči. O seniorech ani nemluvím, to je kategorie, kterou by snad (kdyby to trochu šlo) současní vládní představitelé zrušili. Důstojné stáří – to je v dnešní době bájná chiméra. Zpět k těm horentním příjmům. Mám dojem, že jsou tak vysoké proto, aby mohla statistika vykazovat průměrný měsíční příjem na jedince, tedy tu částku 22 tisíc korun. Bez nich by totiž k této cifře nedošla, kdyby se rozkrájela na nudličky. Průměrný měsíční příjem by rázem klesl hluboko pod 20 tisíc.
   Přesto všechno se lidé stále bojí levé cesty. Pořád je vyhrožováno, vydíráno, vtloukáno do hlav, že už jen pohled vlevo je špatný. Jako vtip zní „opatření“, které zavedli v jedné nejmenované hospodě, v době právě uplynulých voleb do EÚ: „Pokud chceš v době voleb přijít na pivo, musíš se prokázat volebním lístkem s číslem 21 a tím dokázat, žes nevolil komunisty.“ I Kalousek musel šlehnout bičem při svém odchodu ze svaté strany KDU, že přece jako křesťan nemůže souhlasit se socialistickými manýrami KDU-ČSL a proto musí mizet do strany, kterou sám založí k obrazu svému. Nu a co naše militantní medúza Parkanová? Hurá za ním, ona tam přece také nemůže zůstat. A už vůbec nemůže přestát s klidem pád Topolánkovy vlády, kde se jen tetelila se svými amerikanistickými manýrami. Martin Bursík, zelený mužík už bledne, není až tak čestný, jak chce působit na veřejnosti. Neodchází, aby předal post předsedy Strany zelených „schopnějšímu“ Ondřeji Liškovi. Na takové gesto je příliš hrdý a sebevědomý chvastoun. Odmanévroval své zelené žabičky do pravičáckých zátok a už neví, kudy kam, když se mu flotila rozpadá. Tak hurá pryč, kdo uteče - vyhraje. To jsou sestupy. Napřed opustil nedobrovolně ministerské křeslo, teď dobrovolně odchází z postu šéfa Zelených. Ježíšmarjá a co dál? Jó, časy se mění i v kategorii špiček. Volby do EU – přátelé - tak to je zase vzorek nefalšovaných českých poměrů! Nadávat se bude dál a když už se konečně dojde k volebním urnám, tak se tam zase vhodí všechno jiné, jenom ne ta příšerná KSČM. Našince zajímá, co se děje na jeho dvorku, maximálně u sousedů, ale nějaký Brusel, ten je mu úplně ukradený. Sledovala jsem vývoj voleb na malé vesničce zde na Vysočině. Ani jeden hlas nebyl pro ODS. A účast ve volbách? Z 54 voličů přišlo 11. A po volbách se jede dál ve starých kolejích.
   Opět, jakoby cvičně, unikl spravedlnosti jeden schopný podnikatel (Beran), pláchl za hranice. Jak to jen tihle výtečníci dělají. Vsadím se, kdybych něco provedla, že mne by policie dostihla za prvním rohem. Inu, konexe, svazky a závazky s patřičnými lidmi, na pravých místech, korupce, vydírání a naše svatá, vzácná justice. To jsou propletence. A stále se všichni šíleně brání těm pohledům doleva. Lidi – proč? Nechcete spravedlivou společnost, kde budou mít všichni práci, právo na vzdělání, nemocenskou péči, kvalitní kulturu a to vše bez harašení černooděnců s černými vlajkami a nacistickými symboly, se řvaním „nic než národ“ (ale jaký národ), požadavky na likvidaci všech ras, krom bílé? Násilí, strach, popírání holocaustu, obdiv k fašismu? Jak mohou politici našich současných vlád a jejich nohsledi ze sdělovacích prostředků klást rovnítko mezi pojmy fašismus – komunismus? Jak je možné, že Dělnická strana, nositelka fašistických názorů, získala ve volbách do EU přes 1 % hlasů a od státu za to inkasovala 3 milionu korun? Děsivé narůstání jejich sebevědomí začalo vyhraným soudním líčením, pokračuje častějším srocováním, zastrašováním Romů, Židů, a korunu tomu dalo i ministerstvo kultury povolením vydávání jejich tiskoviny Národní odpor. Divná doba. Vrátíme se v přesmyčce do dob před 2. světovou válku, zažijeme další vlnu nacismu a fašismu, to chceme?
   Na Žofíně v Praze se národ loučil s Waldou, jinak jsme mu neříkali. Jdou mi hlavou jeho písničky, vždyť to bylo naše mládí. Nechápala jsem, proč tenkrát emigroval, podle mých vzpomínek byl na vrcholu umělecké kariéry, byl více než v oblibě většiny národa. Teď se vrátil domů. Rodná zem je jen jedna. Smuteční pocty byly nejvyšší, i prezidentské. V předvečer pohřbu neopomenul hudební teoretik Jiří Černý vyprávět v rádiu historku, jak to Walda jednou jednomu soudruhovi „natřel“. Bylo to křečovité, násilné a přes snahu reportérky se nepovedlo z Černého vymámit milou vzpomínku na zpěvákův život. Říkám si, proč to tihle lidé dělají, házet blátem za každou cenu. I taková situace je jim příležitostí k plivnutí na minulost. Znáte to: kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti…
   Z Vysočiny srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]