Zapšklost, základ oportunismu

   Polemika s článkem Jaroslava Váni v Obrysu-Kmeni č. 18/2009

   S pozorností jsem si přečetl článek autora Jaroslava Váni s uvedeným titulkem a rád bych na něj reagoval. S autorem v některých bodech na téma kultura souhlasím. Především s konstatováním o údělu současné kulturní levice.
   „Vše souvisí se vším“, tak zní známé heslo. Chci dodat, že stav současné kultury souvisí především s příčinami, jako ostatně vše. Hlavní příčinou současného stavu české kultury vidím v majetkovém a politickém převratu r. 1989. Jak nám pravice předvedla, i když se ohání slůvkem demokracie na každém kroku, šlo především o převzetí moci se vším všudy. Od mocenských pák až po filozofii, tím i kulturu. Nemusím zdůrazňovat, kdo jí vedl ruku.
   Konečně jsme tedy stanuli v lůně západní kultury, u nás léta vychvalované a v určité části obyvatelstva po ní toužící. Po dvaceti letech existence její vlády můžeme bilancovat. Disent a zástupci Charty 77 nám vyhrožovali, jakou kulturu přinesou porobenému národu. Po několika letech přiznal prezident Václav Klaus, že jde o budování kapitalismu, což první prezident Václav Havel dlouho zapíral. Žádný zázrak se nestal a naše kultura nebyla obohacena o žádná zázračná díla, i když tvorba zmíněného prezidenta je vychvalována našimi i cizími médii. Vše posvěcují takové instituce jakými jsou OSN, RB, UNESCO, ale i NATO a EU, mnohé z nich vyznávají válečnickou doktrínu.
   Jaká jsou fakta? Tisk a média jsou v rukou cizinců, především Němců. Tyto páky, které stojí nemálo financí, se okamžitě pustily do masírování národního vědomi, potírajíce vše, co má společného s pokrokem, natož s levicí.
   Vážený autore. Ve svém článku píšete, že jste dosti starý na zkušenosti, jak naložit s kulturou. Na rozdíl s vašimi 72 lety je mně 83, takže mám jedenáctiletý náskok. Jako student jsem prožil první republiku, včetně období Mnichova, před jehož výsledky jsme prchali z pohraničí do vnitrozemí, abychom zde přežili druhou světovou válku. Nevím, co je vaše profese. Já pracoval padesát let jako herec, režisér a autor v oblasti divadelní kultury. Zajímám se o politiku od mládí a navíc historií. Velice dobře mám zmapovanou krizovou oblast národa v jednotlivých etapách a osobně jsem se poučil na svém těle, co umí fašismus a kapitalismus. Dost jsem toho v životě zažil, dost viděl a dost zemí projel. Vysoce si vážím takových osobností, které jsou schopny analýzy jednotlivých stavů a jevů.
   Vím, že jakýkoliv jev má své příčiny, ze kterých vyvěrají činy. Bylo to tak ve všech dobách. Především germanizace, která nás provází ještě před Bílou horou, aby pokračovala Protektorátem až po sametovou revoluci. I v těch nejtěžších dobách se našli vynikající tvůrci, kteří národ podrželi a povznášeli. Když si uvědomím, že nás v určitou dobu, před německým vpádem po Bílé hoře, bylo 880 000 živáčků a národ se vzchopil zásluhou velkých duchů kultury ať již šlo o J. K. Tyla a F. Škroupa, zakladatele českého divadla. A to v době, kdy u nás byla přísná monarchistická cenzura. Vyvstávají přede mnou taková jména, na která bude národ vždy pyšný, ať již to byla Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, František Palacký, Jan Neruda, či zakladatel naší národní hudby Bedřich Smetana. Všichni měli řadu následníků, kteří vytvořili národní kulturu. A to proti vůli vládnoucí elity.
   Když mluvím o tom, že postrádám v současnosti osobnosti, které by na tuto elitu navázaly, těžko
   je hledám. A to ve všech oborech. Čekám na novou dobu obrozeneckou, včetně její kultury. Mluvíte o zakládání sdružení, která by na současný stav měla vliv. Jsem jedním z těch, kteří od studentských let se organizováním různých sdružení zabývají.
   Bylo to za války a je to i dnes. V současnosti jsem členem vedení Výboru národní kultury, který se kulturou zabývá. Organizujeme akce, o kterých nemáte ani ponětí. Ať již jde o koncerty, literární večery, filmy, besedy a vydáváme pravidelné periodikum LÍPU. Veškerá činnost je levicí ceněna. Doporučuji vám zúčastnit se našich akcí, abyste viděl tu drobnou osvětovou práci, kterou děláme letos již patnáct let. Jinými slovy jsme současní obrozenci, i když několika občany proklínanými. Naše divácká obec roste, i když nemáme peníze, na které dosahují naše bulvární noviny. Granty jsou nám upírány, pouze nás drží strana a několik sponzorů.
   Když volám po osobnostech, vzpomínám si na stav za Protektorátu, když vyšel Jaroslav Seifert a jeho básnická sbírka Světlem oděná, a to óda na Prahu, či Horův Jan Houslista, nebo tvorba Konstantina Bíbla, Jana Pilaře a dalších. Byl jsem tehdy na premiéře Nezvalovy Manon Lescaut v tehdejším Déčku, na této hudbě slov, která se studenti učili zpaměti a která povznášela náš národ v dobách nejtěžších. Zazpíval jsem si s jednou z našich nejlepších Libuší paní Marií Podvalovou; když dozpívala proroctví, obecenstvo vstávalo a na závěr zpívalo Škroupovu hymnu, naši národní hymnu. Samozřejmě opera byla okamžitě zakázána, obdobně jako Jakobín či Kovařovičovi Psohlavci. To jsou jen útržky z mých vzpomínek, které jsem se pokusil zachytit ve svých pamětech.
   Co tím chci říci, že každá doba má své hrdiny, kumštýře, tvorbu a kulturu. I my jich máme dost, počínaje jen tvorbou Mirka Floriana, Jana Pilaře, Ivana Skály, ti už nežijí. Ale z těch živoucích jsou mezi námi takové osobnosti, jako jsou PhDr. Zdeněk Mahler, Michal Černík, Karel Sýs, kteří si nejen své knihy musí zaplatit k vydání, ale navíc si je i prodávat.
   To jsou fakta, která nám přinesl „vrchol svobody“ samet. A myslíte si, že neexistuje cenzura, že se nekádruje, kdo smí a kdo ne na obrazovku, či do rozhlasu? Naše činnost je skromná, ale cílevědomá. Nemáme sice televizní stanici (stojí mnoho peněz, včetně povolení ministerstva vnitra), ale máme své noviny, jediné české, spolupracujeme s INTERADIEM HALÓ FUTURA a jsme na Internetu. A vydáváme LÍPU. Na současnou situaci to není málo.
   Závěrem chci říci, že pokud bude dále doba temna, bude se kultura křísit velice zvolna. Věřím, že naše levice boj nevzdá a místo na slunci si opět vybojuje. Proto nejsme ani zapšklí, ani zbabělí.

Autor: JINDŘICH JANDA


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)