Tak jsme se nedávno dočetli, že pan profesor Václav Černý „v 50. a 60. letech vydával jen drobnější studie a články“. Pětašedesátistránkový (k tomu pouze bibliofilsky vydaný Emile Verhaeren a jeho místo v dějinách českého verše (1955) nebo pětaosmdesátistránová rozprava Staročeský Mastičkář (1955) se dá možná opravdu nazvat drobnější studií, ale roku 1958 Černému vyšel Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, což je kniha o 343 stranách, snad žádná drobnost.
Kdyby se mylného tvrzení dopustil v zájmu zas dalšího zbytečného očernění let padesátých pilný pisálek v nějakém článku, v němž nejde o Černého, bylo by pošetilé pisálka kárat, že ani nenahlédl do slovníku spisovatelů, výrok by vůbec nestál za zmínku. Jenže jde o citát z rozsáhlé studie přímo o Václavu Černém, za stati zabírající dvě novinové strany.
Kdo se pustí už do takové práce, měl by nejenom snad nahlížet do literárních příruček, ale také se obtěžovat a opatřit si alespoň knihy toho, o němž se rozepisuje. Takhle jen prozrazuje, jak lehkomyslně se píše dnes o literatuře. A co vše v literárním (!) periodiku projde. Jsou detaily, které křičí.
Autor: dl
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |