Knihy na téma sci-fi si kupuji zřídka. Když, tak „klasiku“: Lema, Clarka, bratry Strugackých, Heinleina… Nedávno jsem udělal výjimku. Moji pozornost upoutal plošnými rozměry nevelký, zato „naditý“ paperback s názvem TŘETÍ VÝPRAVA (nakladatelství Triton, Praha 2008). Autor: Vlastislav Toman. Vlastislav Toman! Z neotřesitelného důvodu, o kterém pojednám dále, jsem si knihu okamžitě koupil. A pak, byl-li čas, četl jsem a četl, se zvláštním uspokojením nacházejícím naplnění myšlenky, kterou jsem se snažil já sám odrazit ve svých povídkách: nelze-li prožít dobrodružství, opravdové, možná s nadsázkou romantické dobrodružství takříkajíc na vlastní kůži, lze si je přece vymyslet a podle bohatství fantazie přiblížit se těsně k tenké průhledné stěně, za níž číhá nebo jen čeká skutečný život. A podělit se o toto dobrodružství s jinými…
Tomanovy sci-fi povídky jsou úctyhodným průřezem půlstoletí autorovy tvorby. V knize, dělené do oddílů Země a Vesmír, jich najdeme devatenáct, přičemž nejstarší povídka pochází už z roku 1958! Právě tato povídka (Interview) má osobité kouzlo, nejen proto, že autor si v ní „povídal“ se sovětským kosmonautem, s prvním člověkem ve vesmíru tři roky před Gagarinovým letem!
Tomanova fascinace dobýváním kosmu je nepřehlédnutelná a lze obdivovat jeho odborné znalosti z této sféry. Já se však přiznám k mnohem větší „přízemnosti“: více se mně líbily (i když to asi není ten správný výraz) ty Tomanovy povídky, jejichž hrdinům je dáno prolnout jejich pozemské životy dejme tomu s časoprostorovou smyčkou nebo dotykem, signálem z jiného (nikoli „onoho“) světa. Myslím si, že třeba za povídku Zabiják by se nemusel stydět ani takový Stephen King! Ostatně při četbě i jiných Tomanových povídek jsem měl dojem, že by měly důstojné místo v nějaké renomované mezinárodní antologii sci-fi povídek.
Povídky, zařazené do knihy Třetí výprava, mají jedinečnou poetiku. Čímsi možná připomínají rané psaní Ludvíka Součka, ačkoli Vlastislav Toman rozhodně není jeho epigonem – spíše důstojným kolegou. Domnívám se, že podstatný rys své tvorby vystihl přesně sám autor, když napsal: „V mých příbězích spíš převládá romantika, lidské vztahy, záhady a nadsázka, snad i trocha humoru a satiry. Žádné velké války a boje, kupy mrtvol, ničení a ponuré trosky, umírající planety a vesmírné katastrofy.“
Od Třetí výpravy Vlastislava Tomana přejdu nyní, jak už jsem naznačil úvodem, k výpravě za Vlastislavem Tomanem, neboť nemohu jinak. Bylo to, myslím, někdy v létě roku 1967. Táta mi přivezl z okresního města časopis ABC mladých techniků a přírodovědců – a já jsem tak na pár let vkročil do kouzelného, krásného světa smysluplných dětských dobrodružství, do světa, který své dětské obyvatele nenásilně vychovával a nesmazatelně na další léta obohatil jejich život. Neboť byla-li generace Foglarova a jeho Mladého hlasatele, byla též generace časopisu ABC a jeho šéfredaktora – Vlastislava Tomana! Dětské kluby, tehdy tolik známé Hlídky přírody, Raketové posádky, Kluby lesní moudrosti, ale i Nemovi osamělci; hry a nelehké, však o to víc zajímavější úkoly, provázející nás děti v časopisu po celý rok. A toho skvělého čtení! Jsem si jist tím, že Vlastislava Tomana musí bolet, když vidí, co je z „jeho“ časopisu dnes. Odpudivý bastard, absolutně nehodný svého jména; jak napsal Daniel Strož, dětský bulvár, připravující mladé čtenáře na bulvár pro dospělé…
Ale tohle se mé generace už naštěstí netýká. My jsme šli dětstvím se svým „Ábíčkem“. Děkuji vám za něj, pane Tomane, a vlastně – i za to dětství!
EMIL HRUŠKA
zakladatel klubu ABC Hlídka přírody č. 3011 „Bobři“
Libá u Chebu
Autor: EMIL HRUŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |