FRANTIŠEK SKÁLA
Nová image
Slovan jsem, či Kelt spíš budu?
Mé slovanství je teď v čudu,
žádné čižmy od čižmára,
za slovanstvím tlustá čára.
Keltský duch teď ve mně hárá,
mcarára, mcarára.
Jako kdysi v keltské říši
postavím si keltskou chýši.
Keltskou chýši, keltský dům,
možná keltské opidum.
Přeběhlíci
Přeběhlíci přebíhají
podle toho, kde víc dají,
kde jim slíbí tučnou píci,
tam odpadnou odpadlíci.
Pročpak nevyužít dobu,
která skýtá více zobu.
Ti nahoře i ti dole
koukají si nacpat vole.
Že zob dojde, strach je nutí
cpát si vole do prasknutí,
nemusejí se však báti,
dokud vládnou renegáti,
ti největší odpadlíci,
odrodilci, přeběhlíci.
Ač Slované, Americe
trapně lezou do zadnice.
Amerika - náš spojenec?
Nuže dobrá, věřme tomu,
jenže ale proti komu?
Nikde kolem náznak není
nepřátelství, ohrožení.
Když se nad tím zamyslím,
záhy tomu rozumím:
Amerika - náš spojenec
proti nepřátelům svým!
Slovo muže
Pan ministr Schwarzenberg
v naší vládě pravý šperk.
Pravý šperk, ba pravý skvost,
pravil, že toho má dost.
Jeho slovo šlechtice
platí ze všech nejvíce:
Buďto Čunek, nebo já,
jsou tam dále oba dva.
Radarová stanice,
chtěl by ji tu velice.
Teď zas: radar, nebo já,
a tak dále, jak se zdá.
To se dalo čekat
Zdravotní péče bezplatná
ústavou zaručená,
jistota právní nezvratná
soudem je zpochybněna.
Ústavní soud, prý nestranný,
k právům se točí zády,
místo ústavní obrany
ochotný sluha vlády.
Tímto ústavní jistota
je jen iluze sladká,
verdiktů soudních čistota
zpochybněná a vratká.
Mravenec a slon
Povídal Ferda mravenec,
že prý je slon náš spojenec
a jak je fajn pro mravence
mít tak mocného spojence.
Neví prý, zač vděčí tomu,
hlavně ale proti komu.
Necítí se v ohrožení,
u slona tomu tak není.
Slon má mnohé nepřátele,
kam šlápne, tam houfy celé.
A tak ten milý mravenec ,
že je jen slouha, zbabělec,
pro tyhle jeho nepřátele
slonovi leze do řiti.
Asi se s ním chce spářiti.
DANIEL STROŽ
Říkej si se mnou
(Tucet milostných čtyřverší)
Snad ještě přijde lepší příští
Snad ještě přijde lepší příští,
naděje už se v dálce blyští
světélkem, zatím hodně slabým.
Zesílí? Zhasne? Zatím nevím.
Andílek odešel
Andílek odešel,
zapomněl křídla.
Nikdo je nenašel;
byla jen z mýdla.
Byla jako princeznička
Byla jako princeznička,
kterou člověk s chutí hýčká.
Princeznička Kebulička,
měkké tělo, bledá líčka.
Holčička jako z pohádky
Holčička jako z pohádky,
v níž není času na hádky.
Kde i drak z jeskyně
tváří se nevinně.
Panenka z porcelánu
Bílá panenka z porcelánu,
křehká tak, a také něžná.
Sbalila si jednou k ránu
a teď už se ke mně nezná.
Pohlédni na ten prstýnek
Pohlédni na ten prstýnek,
koupili jsme ho na bulváru.
Dnes už je relikvií zmaru.
Nebo i trochy vzpomínek?
Tak hraje život
Život si s námi divně hraje,
ať už v tom pozdním, nebo zkraje.
Jednou je veselo, jindy smutno.
Pokaždé přijde pak nenávratno.
Vyjdem si spolu k moři
Vyjdem si spolu někam k moři.
Kam jinam, když srdce hoří
bezmeznou touhou lásku hasit?
Ať zchladí nás vlny, budeme prosit.
Na krku nosíš řetízek
Na krku nosíš řetízek
už jako symbol minulosti.
Tu ukryl v polích remízek.
A člověk, co se v lásce postí.
Tolik už toho o mně víš
Tolik už toho o mně víš:
Jak miluji, co jím a piji –
a že se toho nedožiji,
až první dítě porodíš.
Již nikdy lásku
Již nikdy žádnou novou lásku,
člověka má jak na provázku.
Jak na šňůrce, která vadí,
když ustoupí cit do pozadí.
Sms
Po milostných dopisech chcípl pes,
dnes už nám je nahradí esemes:
„Poslechni, milacku, koncime.“
Takhle se i my dva loučíme.
(Daniel Strož o tom sice nechce ani slyšet, ale my přesto připomínáme, že 4. srpen byl datem jeho narozenin. Kolikátých, to by čtenář z jeho veršů stěží vyčetl. Spíše se mu při jejich čtení potvrdí znovu to, že věk v určitých životních úsecích nehraje doopravdy tu nejmenší roli.)
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |