Po předcích dostáváme do vínku dědictví, určitou danost, a ta je základem, na němž stavíme svůj vlastní život. Někdo si odnáší bohatý výběrový koš a jiný se vleče s neúnosnou zátěží.
   Ani start není rovnoměrný, ani délka určené dráhy není volitelná. Nemáme výběru. Avšak nadále pak už jen na nás záleží, jak se svou přidělenou daností naložíme, co z ní vytěžíme, či jak ji zdoláme, co bude cílem našeho života. Cílovou pásku si už určujeme sami. Osud si nese každý sám: Omnia mea maecum porto. Má jej nejen ve svých rukou, leč i ve svém nitru. Ke všemu musí být nadání: K schopnostem i k nemocem. Lidský život je bojem člověka s přírodou, tedy sama se sebou.
   Příroda uděluje právo na život i povinnost zemřít. Život je krutý a bezohledný a člověk se ho drží zuby nehty. Kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt. Pud sebezáchovy tedy nutí člověka být krutým a bezohledným.
   Avšak člověk je prý též tvor boží a život darem božím. Všemocný Bůh nabízí (jak u ideologů bývá zvykem) život věčný a milosrdný, zaslíbíš-li se jeho učení. Koho chléb jíš, toho píseň zpívej! Svým hosana přehluš vlčí vytí v sobě! Žij vnitřně v lásce, dle přikázání božího! Krutost a bezohlednost přenechej životu vnějšímu.
   Život je udržován tím, že požírá jeden druhého. Od hmyzu po lidojedy. Náboženství vznikla, aby kanibalům přešla chuť alespoň na člověka, aby nezabíjel jeden druhého. Obrazně však zůstává člověk člověku vlkem. Lidská smečka zůstává životně nebezpečná celé přírodě i samotnému svému druhu. Člověk jako nenasytný predátor na Zemi nemá snad jako jediný svého predátora, jenž by ho ohrožoval. Puška zvládne všechny.
   S neviditelným zákeřným nebezpečím nepatrných mikrobů, streptokoků, virů, bacilů, bakterií si člověk již umí též poradit. Zůstává sám nejmocnějším predátorem všemu živému. Proto však dle zákona přírody musí být i "člověk člověku vlkem" a hubí se sebevražedně válkami.
   Všechny ideologie, nejpříkladněji křesťanská, jsou vytvářeny uměle, proti přírodní zákonitosti. "Milujte se vespolek" může být přijato jedině jako příkaz k udržení rodu: "Milujte se a množte se!" Platonická, bezpohlavní láska je přírodě neznámá, je nepřirozenou vymyšleninou, hodící se do milostných románů, ne však do skutečného života. "Miluj svého bližního jako sebe samého" zůstává proto voluntaristickým příkazem idealistů.
   Španělé si v býčích zápasech vybíjejí komplex méněcennosti pána přírody. Je to civilizační nemoc, vyskytující se v mnoha podobách. Začíná obětováním zvířat bohům, zápasy gladiátorů v římské aréně, panskými hony na zvěř, přerůstá v inkviziční
   autodafé, křižování a upalování, veřejné popravy, ve zvěrstva v koncentračních táborech, až k holokaustu a vyhlazovacím genocidám.
   Středověkým popravám nestačilo pouhé usmrceného souzeného. Za živa mu vyrvali nejprve vnitřnosti, pak natáhli na skřipec, rozčtvrtili tělo, než teprve sťali hlavu. Co je proti tomu kanibalismus hladových primitivů?
   Společným syndromem nelidské mučivé zrůdnosti je sadismus. Ten žádné zvíře vůbec nezná. V krutosti je člověk-predátor skutečným pánem přírody.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]