Bývá pokládán za mistra nad mistry; v souvislosti s jeho personou jsou uváděni Thomas Pynchon a Philip Roth. Sedmdesátku už nechal za sebou a provokuje svým jménem: Don DeLillo (1936).
Od mistrů se jaksi samozřejmě požaduje, aby meisterstückem bylo každé následující dílo. Český čtenář má k dispozici dva autorovy romány: Bílý šum a Podsvětí. Třetí kniha PADAJÍCÍ MUŽ (Euromedia Group k.s. - Odeon, str. 224) kontextuálně reflektuje událost 11. září, která bývá přirovnávána k útoku na Pearl Harbor nebo k atentátu na J. F. Kennedyho. Tady už je k porovnání více knih, za všechny připomeňme román Kena Kalfuse Americký problém. Kalfus problém ironizuje a závěr je cele v duchu simulované parodie - Amerika slaví vítězství nad terorismem.
Don DeLillo je vážný až patetický, byť zobrazuje všednodennost Newyorčanů po teroristickém útoku letadel. Devětatřicetiletý právník Keith Neudecker opustí jedno z dvojčat nezraněn, snad v šoku, neboť se vrací k manželce, s níž nežije. Keithova manželka Lianne se stará o pacienty s Alzheimerovou chorobou, chodí dál do práce a jednou spatří performera zavěšeného v postroji, který připomíná slavnou Crevovu fotografii. Dodejme, že desítky lidí ve věžích dalo přednost skoku do hlubin před faktem, že se udusí nebo uhoří.
Don DeLillo se opatrně vyrovnává s faktem, že se Amerika z přepadení nikdy zcela nevzpamatuje; samotný fakt útoku bude časem eliminován, nicméně stálým postrachem bude, co může následovat. Důkazem může být kapitola Bill Lawton: tak si totiž děti s Keithovým synem zkomolily stále frekventované jméno teroristy Usáma bin Ládina. Může to znamenat, že jméno Usáma nestojí za zapamatování... nebo? Nebo - kdykoli může přijít někdo další. Charakter šifry mají i názvy dalších kapitol nabízející neuspořádanost a tíhnutí k elementárnímu fragmentu. To je někdy na hranici srozumitelnosti.
Richard Olehla nazval svůj doslov příznačně: Elegie za ty, kteří přežili. Jenomže hovořit v případě Keitha a Lianne o obyčejných lidech? Ona kompenzuje osamocenost horečným samaritánstvím a on? Keith dobrovolně propadá osamocenosti hráče pokeru. Nepomůže ani aktovka, kterou vynesl z trosek a která mu nabídne další intimní vztah, co nevydrží dlouho. A protože nás závěr knihy vrací v důmyslné smyčce na začátek, zbývá exponovat další postavu:
Kdo tedy má ze svého života víc. Hammád nebo Keith? Je vítězem ten, kdo přežil a musí nést tíhu smutku, nebo ten, kdo zemřel a mezi svými bude navždy vyvoleným? Podle všech měřítek západní civilizace je odpověď jasná. Proč to tedy druhá strana nechápe?
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |